Thakhek okruh

Thakhek je menší město na břehu Mekongu, moc toho tu k vidění není, ale zajímavé je vyrazit na vícedenní výlet do okolí. Turisté zde mají nejčastěji výchozí bod pro tzv. „Thakhek loop“, jedná se o 400 – 450 km dlouhý okruh venkovem, na který je nejlepší pronajmout si na 3-5 dní motorku.

Stejně jako ve Vietnamu v horách Ha Giang jsem si i zde dopředu udělal průzkum půjčoven motorek a cen. Tentokrát jsme cílili na dvě poloautomatické motorky, Evička chtěla zkusit jet sama, kdyby to pro ní nebylo komfortní, vrátili bychom se první den zpět a půjčili si jednu větší motorku pro oba.

Navečer 18.11. jsme přijeli do Thakheku, opět na autobusové nádraží pár kilometrů od města, tentokrát jsem byl odhodlán se s řidiči tuk-tuků více dohadovat o ceně případně odejít z nádraží pěšky a stopnout někoho na silnici za nižší cenu. Řidiči opět chtěli přemrštěnou cenu za 3,5 km jízdy, naštěstí nás oslovila slečna, která nabízela ubytování v centru, jednalo se o guesthouse, který jsme měli shodou náhod předem vyhlídnutý a nabídla nám levný odvoz, který byl ve finále úplně zdarma.

Stejný guethouse, kde jsme se ubytovali, vlastnil i půjčovnu motorek, kterou jsem měl v plánu navštívit. Recenze byly rozporuplné, jelikož mají některé motorky ve špatném stavu. Realita nebyla daleko od pravdy, ale že to bude taková noční můra jsem netušil. Celkem přes 2 hodiny jsem jezdil navečer před hotelem ulicí asi na 10 motorkách a pokaždé něco odhalil (škrábance a polámané plasty jsem vůbec neřešil), buď byla křivá přední kotoučová brzda, ohnuté stupačky, že šlo špatně řadit, vadná elektronika, nefungující tachometr nebo vycházeli divné zvuky z motoru. Lidé sedící na rohu ulice v restauraci si museli asi říkat: „co je to za pošuka, který tu pořád prohání ty motorky“. Když už jsem skoro vybral 2 motorky, místní kluk z půjčovny se nabídl, že je se mnou zajede natankovat, aby nemusela Evča se mnou a poté, co jsme vyjeli mi motorka v půli cesty k čerpací stanici chcípla a dál nejela. Už u hotelu v ní cukalo, myslel jsem, že je prázdná nádrž, což taky byla, ale jak se ukázalo, bylo něco špatně s motorem. Abych to shrnul, nakonec jsem vybral jen jednu motorku a druhou ráno během snídaně, než začalo přicházet více lidí. Ubytování bylo podstatně sympatičtější, než samotná půjčovna, z terasy jsme měli krásný výhled na nasvětlený chrám hned naproti.

1.DEN (Thakhek – Mahaxay – Nakai)

Uložili jsme si v půjčovně batohy, vzali si jen malé batůžky a vyrazili. První část cesty vedla po trochu frekventované cestě, občas projelo auto nebo kamion, ale nic strašného. Cesta byla zpevněná a v dobrém stavu, kousek za městem jsme začali projíždět okolo krasových kopců, ale silnice vedla zatím po rovině. Bylo zde několik možností návštěv jeskyní, my jeli dál a Evička se seznamovala s motorkou.

Po 30 km jsme sjeli na malou zajížďku do vesničky Mahaxay, neměla tu být žádná zvláštní atrakce, jen tu protékala řeka a měla tu být restaurace. U silnice žádná nebyla, tak jsme sjeli do vsi, kde jsme viděli ten pravý venkov, dřevěné domy na trámech, plechové střechy, prašná silnice, pobíhající slepice a krávy. Narazili jsme tu na buddhistický klášter a nakonec i na místní „restauraci“, kde sedělo několik místních. Bylo to u jedné paní doma na verandě. Dali jsme si to jediné co měla, byla to polévka podobná vietnamské Pho – velká mísa s vývarem, v tom kousky masa, nudle, nějaké knedlíčky a zelenina a bylinky. Při dotazu na záchod mě paní poslala za roh na dvorek mezi slepice, nevím, jestli tam chodí taky nebo mě jen nechtěla zvát do své koupelny. Posíleni polévkou jsme vyrazili dál.

Na 70. kilometru jsme si udělali zastávku u vodopádu Tad Song Souk, ke kterému vedla 2 km prašná cesta z hlavní silnice. Nebyl převeliký, v období dešťů zde bývá daleko více vody, jak bylo patrné na ukazateli hladiny vody, my se ale rádi prošli podél vody a protáhli se.

Poté cesta stoupala serpentinami vzhůru, až jsme vyjeli k uměle zatopenému obrovskému jezeru Nam Theun na náhorní plošině Nakai, kde se před 10-ti lety naprosto změnil ráz krajiny (jezero není zakresleno zatím ani na Google mapách). Okolo 6300 obyvatel z 15 vesnic bylo přesídleno do jiných oblastí, kde dostali nové domy, půdu, rybářské lodě, byla vystavěna nová infrastruktura, školy, zdravotní střediska. Údajně se tím výrazně zvýšila vzdělanost a zdravotní péče a celková životní úroveň, naopak poklesla chudoba. Hlavním důvodem přesídlení a zatopení krajiny byla stavba vodní elektrárny Nam Theum 2.

2. DEN (Nakai – Lak Sao)

Druhý den cesty jsme projížděli podél zaplavené krajiny náhorní plošiny Nakai. Místy byla cesta přemostěna nebo jsme jeli po hrázi, kde po obou stranách byla vodní plocha a krásné výhledy do okolí. Jednou zvláštností byly tzv. “mrtvé stromy“, které zůstaly v zaplavené oblasti, utopily se z tak velkého množství vody a uschly.

Jednou z našich zastávek byla tzv. Cesta orchidejí („Orchid Path“), která nás po půl hodině chůze dovedla na kopec s panoramatickou vyhlídku na celou zatopenou krajinu. Informační cedule avizovala, že na místě roste mnoho orchidejí, našli jsme jich jen několik na vrcholu na skalkách, ale zrovna nekvetly.

Odpoledne jsme projížděli několika vesnicemi, kde byla na první pohled vidět nízká životní úroveň, jednoduché dřevěné domy s plechovou střechou. Místní zemědělci se na pole a mezi vesnicemi přemisťovali svými zemědělskými traktůrky.

V podvečer se nám naskytl opět skvostný výhled, tentokrát na neznámý skalní monolit v údolí a za soumraku jsme sjeli do města Lak Sao, kde jsme se ubytovali přes noc v místním hotelu.

3. DEN (Lak Sao – Dragon cave – Cold Pool – Konglor cave)

Třetí den cesta vedla po rovině nejprve podél jednoho skalního masivu, kde jsme po 20 km stavěli u Dračí jeskyně („Dragon cave“). Byla opravdu veliká, že by se v ní klidně nějaký drak mohl usídlit. V jeskyni bylo mnoho obřích stalagmitů a stalaktitů jak bývá zvykem, žádný hlídač, ohrazení ani nápisy v podobě „nedotýkat se“ uvnitř nebyly, člověk všude chodil svobodně, snad toho v budoucnu nebudou lidé s přibývajícím turismem zneužívat a takové krásy ničit.

Další naší krátkou zastávkou bylo koupání v ledovém přírodním bazénku, kam vedla několik kilometrů prašná cesta po odbočení z hlavní silnice.

Namkading řeka byla další krátkou zastávkou, kde jsme měli moc pěkný výhled z mostu na řeku, kde je možné absolvoval plavbu v lodičkách, které jsou vyrobené z nevybuchlých bomb. Zajímavý a originální nápad.

Druhá část dne (cca. 40 km) vedla naprosto odlišnou krajinou, jeli jsme vyprahlým údolím, které připomínalo spíše americkou prérii, podél cesty se pásly krávy, navečer se vraceli na kolech místní děti ze školy, projížděli jsme mezi poli a po stranách v dáli byly horské hřebeny. Naším cílem byla jeskyně Konglor, u které jsme nocovali v dalším místním penzionu.

4.DEN (Konglor Cave – Na Hin)

Jeskyně Konglor je světový unikát, jedná se o krasovou vápencovou jeskyni, která je dlouhá 7 km, místy široká a vysoká až 100m a protéká ji řeka, po které se jezdí na motorových lodích do sousedního údolí. I my jsme absolvovali tuto vzrušující plavbu, nalodili jsme se do úzké dlouhé kánoe s naším řidičem a po chvilce vpluli do temné jeskyně, kterou jsme osvětlovali jen našimi čelovkami. Řidič neustále svítil na jednu a druhou stranu a hledal cestu, bylo neskutečné, jak se v té tmě orientoval a vyhýbal skalám nebo mělčinám. Po chvilce jízdy jsme vystoupili na břeh a několik set metrů šli pěšky nasvětlenou jeskyní, řidič na nás čekal na konci této jeskynní procházky. Celá plavba byl obrovský zážitek , něco takového jsme ještě nikdy předtím neviděli.

Plavba trvala 30 min, poté jsme měli něco přes hodinu čas na prozkoumání druhého údolí. Já se odhodlal dojít do 2 km vzdálené vesnice, Evička si užila klid u řeky. Zpět jsme pluli jen asi 20 minut, jelikož to bylo po proudu řeky. Na závěr jsem se před jeskyní ještě vykoupal a vyrazili jsme na motorkách stejnou cestou zpět „prérií“ na hlavní cestu.

Celý Thakhek loop je okruh, takže z Konglor jeskyně bychom se mohli vrátit na hlavní silnici, poté pokračovat proti směru hodinových ručiček a během jednoho dne se vrátit do města Thakhek, ale více než 100 km cesty vede poslední den po hlavní silnici Vientiane – Thakhek, kde je hustý provoz a nic zajímavého, proto jsme raději dojeli zpět na hlavní silnici, přenocovali v obci Na Hin a rozhodli se vrátit během dvou dní zpět stejnou cestou, po které jsme přijeli.

Další možností je projet jeskyní Konglor i s motorkou a z druhého údolí se vrátit po 50 km dlouhé nezpevněné prašné cestě na náhorní plošinu Nakai k zatopenému jezeru. Nebyli jsme si jistí kvalitou silnice a hlavně převoz motorek byl poměrně drahý (za tu cenu jsme mohli mít motorky pronajaté klidně na další 3-4 dny).

5. – 6.DEN (Na Hin – Thalang – Thakhek)

Cesta zpět ubíhala rychleji, méně jsme stavěli a více jeli. Počasí nám po celou dobu přálo a bylo slunečno, i když chladněji (rozuměj např. 25°C), jen po západu slunce se rychle ochlazovalo.

Poslední den cesty jsme 18km před Thakhekem zastavili u jeskyně Tham Nang Aen Cave. Jedná se o další rozsáhlou krasovou jeskyni, kterou jsme propluli v klidu a téměř sami na malé plastové pramici. Doprovázel nás a pádloval mladý kluk, ještě puberťák, který bohužel neuměl ani slovo anglicky. Napřed jsme půl hodiny poklidně pluli na druhý konec jeskyně, kde vysoko nad námi vyúsťoval druhý vchod jeskyně, poté stejnou dobu procházeli jeskyní a nakonec pluli zpět na začátek. Za poslední dva měsíce jsme již navštívili spoustu krásných a velikých jeskyní, proto jsme možná nebyly již tolik ohromeni, ale i tak to bylo moc krásné.

Závěr cesty jsme zakončili západem slunce nad Mekongem a večeří na nočním trhu. Poté jsme se ještě chtěli projet večerním městem, ale Evičce došel benzín, tak jsem ji dotlačil zpět do půjčovny, jako mě před vyjetím tlačili na nepojízdné motorce (stačí se zapřít pravou nohou o zadní stupačku druhé nepojízdné motorky a pomalu jet a tlačit ji).

Thakhek loop bych zařadil mezi jeden z nejhezčích zážitků v Laosu. Opět jsme měli naprostou svobodu ze sedla motorek, viděli venkovský život a krásnou přírodu. Také jsme si několikrát popovídali s místními – převážně majiteli penzionů, kde jsme nocovali a dozvěděli se něco o jejich životě a místech, kde žijí.

Užitečné tipy a doporučení:

půjčení motorek:

Motorky jsme měli od Wang Wang Motor Rental, ale silně doporučuji si je zde nepůjčovat (4. den cesty jsem zjistil, že Evči motorka má ohnutá řidítka nebo vidlici a proto na ní sedí lehce nakřivo, šíleně mě v ten moment půjčovna naštvala). Strategie půjčovny je nízká cena (60 000 KIP/den = 6 EUR = 150Kč), ale zároveň špatný stav motorek. Mám na mysli poloautomaty (Honda Wave 110, Yamaha Fin 115), automatické skútry vypadali nově.

Další půjčovny v okolí jsou:

– Mad Monkey Motorcycle – vyšší ceny, ale dobrý servis, majitelem je myslím němec

– Mixai Motor rental – další místní půjčovna.

– Bike & Bed Hostel – nebo jiné hostely. Viděl jsem několik motorek na cestě z této půjčovny.

Ubytování:

Thakhek – KGB Guesthouse (na místě půjčovny v centru), KGB 2 Guesthouse (autobusové nádraží)

Nakai – Nakai resort

Thalang – Sabaidee Guesthouse

Lak Sao – Souliya Hotel

Konglor cave – Chantra Guesthouse

atrakce: v půjčovně obdržíte přehlednou mapu s vyznačenými zajímavými místy, které jsou zmíněné v článku výše (vyhlídky, jeskyně, místa ke koupání aj.).

autobusová spojení z Thakhek:

Uvedené ceny níže platí v případě přímého zakoupení na autobusovém nádraží.

Odkazy na jiné stránky s popisem a informacemi:

https://www.nomadasaurus.com/thakhek-loop-motorcycle-adventure/ (anglicky)