Latacunga

Latacunga je 50-ti tisícové hlavní město regionu Cotopaxi, město není příliš zajímavé, v 18. a 19. století bylo třikrát postiženo sopečnou erupcí a vždy zničeno, dnes může být dobrým výchozím bodem do okolních hor a jezer. Do města jsme přijeli večer za tmy, překvapilo nás, že hlavní ulice byly plné trhovců s ovocem, zeleninou a oblečení a vše bylo velmi levné. Andrea nám řekla, že je město páteřní spojkou mezi pobřežím a Quitem a že je jedno z nejlevnějších v zemi právě díky jeho umístění.

Ve městě jsme absolvovali nejprve turné po bankomatech, vyzkoušel jsem jich snad deset a žádný mi nechtěl vydat peníze (později jsem zjistil, že má banka měla zrovna noční odstávku, v Evropě tou dobou byla totiž noc), nakonec se ale zadařilo a poté jsme se vydali do jedné z restaurací. Trochu málo jsme pojedli a popili. Snad poprvé jsme za poslední 4 měsíce byli s někým v baru na pivě a příjemně si popovídali, Shawn se nám trochu otevřel o své nepříliš vábné minulosti, kdy jako puberťák vyváděl různé vylomeniny ve Spojených státech, odkud ve skutečnosti pocházel, až nakonec raději narukoval do armády, Andrea nám zase říkala spoustu užitečných věcí o Ekvádoru. Večer utekl jako voda a lehce unavení pivem jsme před půlnocí odjeli taxíkem do El Chaupi. Bylo to skoro hodinu cesty po dálnici, zaujal jsem místo v předu u řidiče, tak jsem s ním trochu lámaně konverzoval. Mou pozornost upoutal fakt, že taxík značky Kia Rio mělo na tachometru přes 700 tisíc kilometrů a přitom pocitově byl v perfektním stavu. Řidič mi říkal, že s autem neměl absolutně žádné problémy a mění jen pneumatiky.

Zažili jsme další povedený den s příjemnou společností, okolo půl jedné v noci jsme dorazili do ubytování.