Cotopaxi

Cotopaxi je stratovulkán téměř dokonale kuželovitého tvaru, druhá nejvyšší hora Ekvádoru, avšak nejnavštěvovanější a nejznámější hora v zemi, leží hodinu cesty jižně od Quita a je oblíbeným cílem nejen horolezců, ale také turistů, kteří navštíví alespoň okolí hory nebo vyjdou k horské chatě do výšky 4880 m n.m.

My jsme z Otavala přejeli autobusem do vesnice El Chaupi, protože jsem si vyhlídnul za cíl osmou nejvyšší horu Ekvádoru, kterou je Iliniza norte, sehnal jsem si k sobě parťáka, který však v den našeho příjezdu atakoval vrchol Cotopaxi a nakonec uznal, že potřebuje pár dní oddech, než se ke mně připojí, proto jsme si zatím vymysleli další program v okolí a vyjeli jsme 2.8.2022 na celodenní výlet do národního parku Cotopaxi, který byl zhruba 20km vzdálený.

Ráno nás okolo osmé vyzvedl smluvený řidič Frank z obce se svým modrým džípem z osmdesátých let a vyjeli jsme, v okolí El Chaupi bylo zataženo, ale nahoře v národním parku údajně mělo být krásně. Přejeli jsme kus po hlavní silnici Panamerikáně a následně odbočili k národnímu parku, kde jsme projeli jehličnatým lesem a začali jsme stoupat ke vstupu do národního parku. U vstupu jsme se zaregistrovali, zaplatili smluvenou částku a náš řidič nás předal jiné mladé dámě, která nám měla být průvodkyní. Přesedlali jsem tedy do druhého auta a vyrazili.

První zastávkou bylo informační centrum, kde nás milá paní provedla několika místnostmi a představila nám základní informace o národním parku, samotné hoře Cotopaxi a o místních živočiších a rostlinách. Dotyčná hovořila jen španělsky, ale opět velmi pomalu a srozumitelně, takže jsme jí dobře rozuměli. Další zastávkou bylo poklidné jezero Laguna de Limpiopungo, kde jsme se prošli po dřevěné lávce a pozorovali několik druhů ptactva, byl zde např. Andský racek, který zde žije ve vysokohorských podmínkách.

Dále jsme projížděli kamenitou cestou vysokohorskou stepí k hoře, postupně se rozestupovala oblaka a nám se ukázala Cotopaxi ve své celé kráse. Vystoupali jsme až na parkoviště do výšky 4640 m n.m., odtud vedla cesta vzhůru k horské chatě, průvodkyně nás nasměrovala s tím, že na nás počká na parkovišti v autě.

Navlékli jsme na sebe neprofukavé oblečení, čepice a rukavice a šnečím tempem jsme začali kráčet nahoru klikatící se suťovitou cestou. Po zhruba hodince jsme došli k horské chatě Refugio José Rivas, základně většiny lidí, kteří brzy nad ránem atakují vrchol, do výšky 4864 m n.m. a tak jsme se oba ocitly společně nejvýše, kde jsme kdy byli.

U chaty jsme potkali našeho ranního řidiče, který zde byl s početnou skupinkou místních turistů, poradil nám cestu k patě ledovce, něco málo jsme posvačili, vydýchali se a poté se vydali ještě o trochu výš k ledovci. Do půl hodiny jsme dorazili k patě ledovce do výšky 5000 m n.m. (opět náš další výškový rekord), Frank byl již na odchodu se svojí skupinkou turistů, ale ještě se s námi ochotně vrátil a nafotil nám i pár společných snímků. Malou chvilku jsme u ledovce pobyli, hlavně Evča z toho byla nadmíru nadšená, protože to pro ni byl úplně nový zážitek a po chvilce jsme se začali vracet suťovitým terénem zpět k chatě a následně na parkoviště.

Zaráželo mě, že se zde začal okolo poledne pomalu pohybovat značný počet místních turistů z organizovaných zájezdů z Quita, místní chodili opět naprosto nevybaveni v botaskách, některé dámy dokonce v botách na podpatku a všichni si nesli v ruce igelitový sáček se sušenkami a malou lahví vody. Někteří sotva šli a nemohli popadnout dech kvůli vysoké nadmořské výšce bez předchozí aklimatizace. Od místních cestovních agentur mi to přijde velmi nezodpovědné, opět hledí jen na peníze a zisk, než na bezpečí lidí.

Při sjezdu jsme ještě na naší žádost zastavili a nafotili si trochu okolí a vrátili se pak ke vstupní bráně, kde jsme poděkovali za exkurzi, přesedli si zpět do džípu k Frankovi a vrátili se do El Chaupi. Byl to úžasný den, kdy jsme vystoupali do 5-ti tisíc metrů, byli ohromeni stále ještě činným vulkánem i jeho okolím a náramně si ten den užili, počasí nám vyšlo na jedničku, mraky se začali shlukovat okolo hory až odpoledne v době našeho odjezdu. Tento výlet jsme považovali doposud za jeden z nejkrásnějších horských zážitků, sopečná krajina tu byla unikátní a hora Cotopaxi ohromnou dominantou široko daleko v okolí.

Tipy a doporučení:

• cestovní agentury nabízejí celodenní výlet z odjezdem z Quita za 50-85 USD za osobu, tedy je to dost drahé a navíc se všichni zastavují cestou na snídani a přijíždějí do parku až okolo 10hod ráno a při výstupu k chatě už může být horší počasí, je zde více lidí a jdete v početné skupině
• my se domluvili na návštěvě národního parku z El Chaupi za 50 USD (cena je za celé auto, takže v našem případě 25 USD/os.), měli jsme jen pro sebe průvodce s autem a byli jsme zde hned krátce po otevření vstupní brány
• při příjezdu autobusem/stopování ke vstupu do parku lze na místě sehnat auto an návštěvu parku i za 30-35 USD