Auckland, koupě auta

Auckland je největší, nikoliv hlavní, město Nového Zélandu. Rozkládá se na několika vyhaslých sopkách, dnes jsou to spíše zelené kopce, také je zde velký přístav, kde kotví mnoho místních jachet. Žije zde okolo 1,6 milionu obyvatel, což je zhruba třetina obyvatel celé země.

Do Aucklandu jsme přiletěli 21.1.2020 z pohádkově krásné Tasmánie a měli jsme ve městě jediný hlavní cíl – koupit spolehlivé auto (dodávku), v které budeme prozkoumávat krásy země několik následujících týdnů.

Centrum města je plné výškových budov, obchodních center, také se zde nachází televizní věž, která sahá do výšky přes 300 m a je nejvyšší budovou na jižní polokouli. Mnoho budov zde bylo v rekonstrukci a vůbec na nás město nepůsobilo příjemně a klidně, spíše než na žití je město více přizpůsobené pro byznys.

Výběr auta

Na Zélandu je oblíbenou možností, jak projet oba ostrovy (severní a jižní), půjčit si nebo koupit auto s vestavbou na spaní (tzv. „self-contained“ úprava). Půjčení je poměrně drahé v letní sezóně a pokud se člověk zdrží na Zélandu alespoň 2 měsíce, vyplatí se často auto koupit a před odjezdem jej opět prodat jiným turistům. Nevýhodou je časová náročnost a riziko, že se auto porouchá někde uprostřed ničeho, pokud nebude v dobrém technickém stavu.

Nejčastěji jsou na prodej rodinná 7-mi místná auto jako např. Toyota Previa (často označována jako Toyota Estima) nebo větší dodávky/tranzity jako Toyota Hiace, Mazda Bongo, Nissan Caravan apod. Většina aut je importována z Japonska.

Aby auto splňovalo tzv. „self.-contained“ vestavbu, musí mít:

– místo na spaní, místo zadních sedaček se zkrátka do kabiny umístí dřevěný rám s matrací, některou postel lze složit na sezení u stolku.

– přenosný záchod (často v autě jen zabírá místo, protože jej téměř nikdo nepoužívá, pokud nemáte velký obytný vůz, je to podle mě holý nesmysl)

– kuchyňka, kde jsou kanystry na pitnou a odpadní vodu s pumpou a malým dřezem, zpravidla je tato kuchyňka i s plynovým vařičem umístěna vzadu v kufru a vaří se z venku, za deště na vás díky otevřenému kufru ani neprší (když nestojíte po větru).

– odpadkový koš

Jak jsme po zorientování se na trhu zjistili, prodává se mnoho starých a opotřebovaných aut z 90.let bez jakýchkoliv záznamů o opravách a servisních úkonech. Podvádí se se získáním technické, mnoho bazarů jsou stejní mizerové jako všude jinde a podvádějí se i turisté sami mezi sebou, mnoho mladých autům nerozumí, nenechají vyměnit ani motorový olej, gumy jsou sjeté jak na závodním okruhu (minimální předepsaný dezén na Zélandu je pouze 1,5mm!) a často někteří koupí auto levněji mimo hlavní sezónu a poté při odjezdu v hlavní sezóně se chtějí ještě na autě obohatit.

Rozhodli jsme si pořídit si zmíněnou Toyotu Previa (Estima) z roku 2000 a mladší, jelikož je nejpopulárnější, servis a náhradní díly jsou levné a na cca. 2 měsíce cestování by nám mohla stačit i prostorově, když se v autě v podstatě jen vyspíme a budeme jezdit po výletech. Navíc je menší než velké dodávky, tudíž má nižší spotřebu (rozuměj 10 litrů/100km) a je např. i levnější trajekt mezi ostrovy. Auta do roku výroby 1999 musejí na technickou kontrolu každých 6 měsíců, mladší jednou za rok.

Hned prví prohlídka auta druhý den po příletu nás dokonale vyškolila, na první pohled vypadalo vše v pořádku, ale chtěli jsme si zaplatit prohlídku v servisu, kde technik zvednul auto a zkontroloval podvozek, brzdy, silenbloky aj. části a z normálně vypadajícího auta se vyklubalo nabourané auto s nefunkčními zadními brzdami, s překlemovanou kontrolku motoru na palubní desce, což zakrývalo problém s motorem nebo nějakou sondou aj. drobnosti. Bylo to dobré poučení.

Během týdne jsme vyzkoušeli asi 10 aut a na každém jsme něco sami hned našli, buď něco nefungovalo nebo mělo auto hodně najeto (300-400 000 km není vůbec žádný problém v těchto končinách) či k auto nebyly žádné záznamy o servisu, naprosto žádné. Také jsme měli vybraný konkrétní typ motoru, který jsme chtěli a většina nabízených měla přesně ten druhý, méně spolehlivý, kterému jsme se chtěli vyvarovat.

O víkendu v Aucklandu probíhají dva veletrhy aut (v sobotu a neděli), kam může každý přijet a za vstupní poplatek nabízet na velkém parkovišti své auto k prodeji, využili jsme toho a doufali, že tam pochodíme. Sobotní veletrh nestál za nic, ale v neděli se na nás usmálo štěstí. Poté, co jsme prošli celé parkoviště jsme na konci objevili nenápadně stojící auto, za nímž byl schovaný majitel, postarší pán, který si v klidu četl knížku a nejevil velký zájem o to, vůz prodat. Dali jsem se do řeči a po chvíli jsme měli jasno, bylo to přesně to auto, co jsme chtěli, nenašli jsme žádné závady na první pohled a navíc jsme se dohodli na příznivé ceně, která nebyla přemrštěná jako u jiných mladých baťůžkářů. Na druhý den jsme se domluvili na prohlídce u mechanika (objevili jsme jednoho Čecha, který byl ochoten nám auto zkontrolovat u sebe doma na dvoře v době státního svátku). V ten moment z nás opadl stres z problému sehnat spolehlivé auto a jen jsme tiše doufali, že mechanik druhý den nic neobjeví.

Odpoledne po veletrhu jsme si zpříjemnili návštěvou parku a jednoho kopce spolu s dalším Čechem a Slovákem, které jsme potkali na veletrhu, pokoušeli se prodat své dodávky, bohužel neúspěšně.

Navečer jsme se vydali trajektem z centra na protější břeh do klidné čtvrti Devonport, kam jsme byli pozvaní k mému známému na grilovačku, bylo to moc příjemné zpestření po všech nepříjemnostech se sehnáním auta. Byl zde hezký výhled na zmíněné obchodní centrum Aucklandu a na přístav.

V pondělí 27.1. na svátek, připomínající založení města Aucklandu, jsme zajeli ráno k mechanikovi a zjistili, že je auto na své stáří ve velmi dobrém stavu a není důvod k váhání s koupí. Uff, hned nám bylo o moc líp. Původním majitelem byl moc milý německý důchodce, lékař, který na Zélandu strávil půl rok studiem angličtiny a cestováním, oblíbil si nás jako mi jeho a strávili jsme společně příjemné odpoledne u moře v jedné příměstské části města.

Druhý den jsme vyřešili jen formality – předání peněz a přepis auta na poště. Je k neuvěření, jak je to jednoduché, stačí, aby kupující vyplnil jeden formulář na poště (místní to mohou provézt i online na internetu) a zaplatil cca. 10 NZ$, kupující u toho vůbec nemusí být, není potřeba ani jeho souhlas/podpis, zvláštní. Další zvláštností je, že na Zélandu není vůbec povinné mít povinné ručení (pojištění) auta. My si ho samozřejmě pořídili, ale narazili jsem na lidi, kteří jezdili bez pojištění a někteří dokonce i bez technické, pokuty tu nejsou vysoké. Je to zvláštní, jak v této západní zemi jsou některé záležitosti přehlíženy, jak v rozvojové Asii. Údajně místní úřady v budoucnu zpřísní technické kontroly, aby se vyřadily z provozu současné pojízdné vraky, je jich opravdu spoustu.

Přesně po týdnu od příletu (28.1.) jsme s radostí konečně vyrazili na cestu…

Několik poznámek a rad ke koupi auta:

– je dobré si předem doma vytipovat jaký typ auta chcete (velikost auta, benzín/nafta, stáří, cena)

– nevěřte bazaristům ani lidem, kteří nemají žádné záznamy o autě, zvlášť, když to jsou místní překupníci, najděte si předem servis, kam s autem budete moct zajet na kontrolu (bazarník by vám mohl nabídnout kontrolu u svého podplaceného známého)

– největší výběr aut je na internetu – existují facebookové prodejní skupiny s názvy trade/sell/buy/swap van/car/campervan a oblínený aukční server je www.trademe.co.nz (obdoba ebay)

– existují také firmy, kteří se specializují na prodej campervanů, ceny jsou vyšší, ale máte u nich např. měsíční záruku na technický stav a možnost odkoupit auto zpět za 30-50% (může se hodit v časové tísni), je to např.:

https://nzcampervanslimited.co.nz/

https://travelcarsnz.com/ (naše auto pochází původně odtud a musím říct, že po technické stránce je auto v naprostém pořádku, vnitřní vestavba je průměrná)

https://www.kiwiroadtrips.nz/ – nacházejí se ve městě Tauranga, 2 hodiny cesty autobusem z Aucklandu

– prohlédněte si protokol z technické kontroly (warranty of fitness), jsou zde poznámky k nedostatkům na autě

– po prohlídce na místě se domluvte na prohlídce u mechanika (v autorizovaném servisu to bude stát od 160 NZ$ a obdržíte detailní protokol včetně fotodokumentace, já obvolal několik náhodných servisů v místě prodeje prvního auta a auto nám mechanik detailně prohlédl i projel a podal nám pouze slovní komentář za 40 NZ$, což bylo dostačující.

– nebojte se zeptat na slevu nebo se zeptat kolik prodávající zaplatil za auto, když ho kupoval, pokud je počáteční cena přemrštěná.

– neopomeňte si prohlédnout také vnitřní „self-contained“ vestavbu, zda-li je vše čisté a funkční. Pokud je auto už po několikáté generaci baťůžkářů, je dost pravděpodobné, že bude plné nepořádku a spousty věcí od rybářských prutů přes pracovní boty až po kajak a surfovací prkno a vůbec nebude působit útulně.

Užitečné aplikace pro cestování po Zélandu:

Gaspy – aplikace, která zobrazí seznam benzínových pump v okolí podle cen. Benzín je dražší, ale na naftu si každý musí zase dopředu předplatit silniční daň na zvolený počet kilometrů, takže provoz vyjde nastejno, osobně jsme raději preferovali spolehlivý jednoduchý benzínový motor bez turba.

Google mapy a mapy.cz jsou nepostradatelným pomocníkem na cestě

Bookme – zde se dají výhodněji koupit turistické vstupy, atrakce, jídlo aj. (obdoba českého Slevomatu)

Freedom camping

Freedom camping není tak svobodný, jak název napovídá, na Zélandu se nachází množství freedom kempů, které dohledáte v aplikacích Campermate a Wikicamps New Zealand , často se ale bohužel jedná jen o vyhraněnou asfaltovou plochu ve městě nebo u silnice, kde můžete zůstat přes noc, pokud máte self-contained auto, bývá zde většinou suchý záchod. Často platí omezení kolik aut zde může celkem stát, kolik dní v měsíci apod., častokrát jsme hledali volné místo navečer, kdy tyto tzv. „freečka“ byla obsazená.

Předpisy pro volné kempování si každý okrsek upravuje sám, v některých oblastech je svobodnější volba, kde můžete nocovat, jinde je to ve velkých městech zase úplně zakázáno (typicky např. Auckland, Queenstown). Obecně platí, že můžete nocovat na jakémkoliv nesoukromém místě, pokud není stanoveno jinak. V praxi to znamená, že musí člověk kontrolovat nápisy na parkovištích, malé cedulky nebo předpisy online, nejlepší je vygooglit „freedom camping by law“ + doplnit „název města/distriktu“, naleznete několikastránkový pdf soubor kde je seznam míst, kde se smí/nesmí nocovat, zpravidla tam jsou vyznačené mapky, bohužel to není nijak sjednocené do aplikace pro celý Zéland, škoda. Pokuta za porušení je 200 NZD a často to nějaký pracovník místního úřadu (council) kontroluje. Neustálé hledání pěkného místa bez lidí, kde se legálně smí stát a nocovat nás bohužel velmi prudilo a obtěžovalo.

Také je možné koupit si auto bez „self-contained“ certifikace, bude levnější, ale místa na spaní budou o hodně limitující, v podstatě jen několik freedom kempů a poté placené kempy od CoD (Council of Department) nebo Holiday Parks. Mnoho aut bez „self-contained“ se dá také sehnat bez zadních sedaček, s matrací na span, ale bez záchodu a často bez kuchyňky.

Ostatní tipy:

– AA insurance – největší pojišťovna pro pojištění auta. Pozor self-contained auto se musí pojistit jako motorhome, nelze sjednat online.

– doporučuji kupovat auta od r. 2000 kvůli delšímu intervalu technické kontroly (1 rok) a celkově často lepší kondici

– na každé auto se musí platit registrace REGO, stojí to několik dolarů měsíčně, platí se na poště

– v Aucklandu je větší výběr aut, ale levnější auta jsou na jižním ostrově v Christchurch, proto by bylo výhodnější přiletět na Zéland do Christchurch, projet si nejprve jižní ostrov a poté auto prodat na severu v Aucklandu.

– levnější pneumatiky prodávají v jižním Aucklandu

– na Zélandu jsou celkem 3 placené silnice, jsou na severním ostrově a projetí stojí jen několik dolarů, případně jdou objet (platí se zpětně online na internetu)

– malé vedlejší silnice na venkově mohou být nezpevněné šotolinové (gravel road) a často po nich můžete jet desítky kilometrů, občas může být i brod přes řeku v údolí pod horami.

– pro auto-doplňky a jiné díly navštivte prodejny https://www.repco.co.nz/ a https://www.supercheapauto.co.nz/ , jsou v každém větším městečku

– hodí se mít v autě druhou autobaterii na nabíjení elektroniky, předejdete vybití hlavní baterky, když se dlouho stojí. Solární panel je také užitečná věc. Případně alespoň startovací kabely 🙂

– nádobí, oblečení, obyčejné kempingové vybavení (vařič, plynové bomby, křesílka, stan aj.), deky koupíte levně v obchodech The Warehouse nebo K-Mart.

– pro nakupování potravin je nejvýhodnější supermarket Pack‘N‘Save, poté Countdown. Na Zélandu je levné maso na stejky a v městských parcích jsou k tomu uzpůsobeny veřejné grily.

V případě dotazů ohledně koupě aut rád poradím, budu-li vědět, myslím, že jsem se během pár dní stal s trochou nadsázky odborníkem na Toyoty. 🙂