laguna Parón

Po návratu z motovýletu okolo Huascaránu jsme si dva dny odpočinuli v Carazu u Viktora, já navštívil místního zubaře, kvůli uvolněné korunce, což byl taky zážitek, jít vysvětlovat španělsky, že chci zrentgenovat zub a řešit co s ním, ale dobře to dopadlo a pak jsme si ještě na necelé dva dny půjčili motorku, abychom vyjeli k nedalekému jezeru Parón.

Jezero Parón se nachází zhruba 30km od Carazu v nadmořské výšce 4155m, je to největší zásobárna vody v okolí a jdou odsud nádherné pohledy jak na azurově modrou hladinu jezera tak na okolní zasněžené šestitisícové vrcholy. Díky Evičky neúspěšné aklimatizaci v 4650m jsme se rozhodli u jezera přespat a otestovat, co to udělá.

V podvečer jsme přijeli k jezeru a byli ohromeni, jak krásné to tam je, sjeli jsme se tu ještě se skupinkou dvou kolumbijských párů na motorkách a jednou čtveřicí cicizinců, kteří cestují z Ekvádoru přes Peru zakoupeným terénním autem. Po chvilce kochání se jsem se na doporučení mladého Kolumbijce vydal na nedalekou vyhlídku ještě víš nad jezeru, chůze nahoru byla těžší kvůli výšce, ale nahoře byl krásný pohled na jezero i protější horský hřeben.

Večer jsem postavili stan před chatou, která u paty jezera stojí, s přímým výhledem na jezero a poseděli u táborového ohně se skupinkou oněch čtyř cizinců, než jsme se odebrali do spacáků. V noci byla vidět nádherně noční obloha včetně mléčné dráhy a ráno po probuzení na nás zase vykukovalo sluníčko vedle špičaté hory Piramide, která dominuje nad jezerem, při pohledu na sever.

Po snídani a sbalení si věci jsem vyrazili pěšky podél levého břehu jezera 4km po pěší stezce, kde byl krásný pohled na jezero a vrcholky nad protějším břehem. Na konci stezky se nám měl naskytnout na horu Artesonraju (6025m), která je známá svým pravidelným tvarem z úvodní filmové znělky Paramount Pictures, ale jednal byl na cestě patrně sesuv půdy a druhak na mne dolehla nějaká únava z předchozích dní, tak jsme v jednom místě posvačili a vrátili se zpět k motorce, na které jsme v odpoledních hodinách sjeli zpět dolů do Carazu. Během dne jsme na turistické pěšině nepotkali ani živáčka, přitom k jezeru přijelo hned několik dodávek s místními Peruánskými turisty, ti se však jen občerstvili na chatě, maximálně se svezli na malé pramici po jezeře, ale dál nechodili, takže jsme měli půl dne přírodu a ty boží výhledy jen pro sebe.

Užitečné tipy:

• cestu k jezeru lze podniknout:
  1) vlastním prostředkem (např. půjčenou motorkou)
  2) z Carazu jezdí Colectivo, ale jen do vesnice Paron, odkud je potřeba překonat pěšky ještě cca. 1000 výškových metrů
  3) taxíkem
  4) organizovaným výletem, který jezdí z pravidla z Huarazu

• na půli cesty k jezeru je závora, kde se vybírá vstupné 5 PEN/den a v 17 hod se závora zavírá a až do rána nelze projet dál/zpět.

• občerstvení, nocleh: u jezera je chata, ve které lze za pár solů přenocovat nebo si zde dát čaj z koky a teplé jídlo, během druhého dne jsme si zde také zdarma uložili batoh.