Mancora

20.8.2022 jsme brzy ráno odjeli autobusem z Ekvádorské Cuency do příhraničního města Huaquillas, kde jsme po obědě rychle přesedlali na přeshraniční autobus do Peruánského městečka Tumbes. Příhraniční oblasti obou zemí působily dost nehostinně, byli jsme raději ve střehu a hlídali si své cennosti, každopadné přejezdy proběhly hladce včetně samotného přejezdu hranice, kde jsme si vystáli chvíli frontu na výstupní razítko z Ekvádoru a následně jsme omylem předběhli do fronty na sousední přepážku, kde jsme dostali vstupní razítko do Peru, po zhruba hodině čekání na všechny ostatní pasažéry autobusu jsme se rozjeli do Peru.

Naší vstupní branou do Peru bylo město Tumbes, nezajímavé příhraniční městečko vzdálené okolo 20km od hranice, kde se na nás hned po vystoupení vrhli hladoví taxikáři, jeden mě rozesmál téměř k pláči, jelikož naléhal, že s ním musíme jet, jelikož je nebezpečné jít po městě pěšky (a to bylo v odbě denního světla prosím) a tak jsme mu slušně poděkovali a vydali se sotva 400 metrů pěšky podél hlavní silnice na autobusové nádraží jednoho peruánského dopravního přepravce. Shodou okolností jel za 15 minut spoj do Mancory, naší cílové destinace.

Večer okolo sedmé jsme již za tmy přijeli do města Mancora. Příliš vábně to tu nevypadalo, po prašné hlavní ulicí jezdili malé trojkolové mototaxi (rikši/ tuk-tuky), všichni troubili, lidé působili odtažitě a na první pohled nás zde nic nezaujalo. Původně jsme chtěli dojet o několik kilometrů dále do klidnějšího městečka u moře Los Organos, ale vzhledem k celodennímu přejezdu a pokročilé době po setmění jsme se vydali hledat ubytování. Cestou jsme narazili nejprve na potřebný bankomat, kvůli výběru místní měny – peruánský nový sol (zkráceně se používá jen sol) a poté hned naproti na hotel, kde jsme se ubytovali.

Druhý den ráno po snídani, jsme se vydali na pobřeží Tichého oceánu, prošli jsme několika prašnými uličkami, až jsme se objevili na menší veřejné pláži, bylo horko a tak jsem bez váhání vyrazil do vody, Evča se po chvíli připojila. Místo nebylo nijak turistické, bylo zde pár místních, jelikož byl zrovna víkend. Voda byla osvěžující.

Poté jsme se prošli k hlavní městské pláži, kdy již bylo podstatně rušněji, ale příliš se nám tam nelíbilo, ulice působily nehostinně, ve větru se proháněl prach a písek a vše působilo „mrtvě“, poloprázdné hotely, zamračení Peruánci. Náš záměr, proč jsme sem přijeli byla možnost vyrazit na moře na pozorování velryb a tak jsem odpoledně obešli několik ze spousty místních agentur a domluvili se na druhý den na ranním výletu lodí, shodou okolností námi vybraná agentura vyrážela z nedalekých Los Organos, kam jsem původně chtěli.

Podvečer jsme se ještě v Mancoře prošli po zpustlém parku, kde bylo v korunách stromů několik velikých leguánů a také jsme vystoupali nad město k majáku, kde byl výhled na celé město, v okolí bylo jen holá pouštní pustina.

V Mancoře nás také překvapila velká spousta mladých bezdomovců, často lidí okolo dvaceti let s malými dětmi, chodili po ulici a restauracích s batohy a žebrali o jídlo nebo peníze, patrně se jednalo o Venezuelské emigranty.

22.8. brzy ráno ještě za tmy nás vyzvedlo smluvené auto před hotelem a vyrazili jsme do Los Organos.