Galapágy – Santa Cruz (1.část)

Santa Cruz je nejlidnatější ostrov, v přístavním městě Puerto Ayora žije okolo 10 000 obyvatel (všechny ostrovy obývá celkem jen něco málo přes 30 tisíc obyvatel jelikož jsou velmi řídce osídleny).

17.6.2022 jsme v dopoledních hodinách přistáli na malém ostrově Baltra, který býval koncem druhé světové války několik let americkou vojenskou základnou, Ekvádorci patrně využili původní vojenské letiště pro dnešní civilní. Po vyřízení několika formalit na letišti včetně zaplacení turistické daně jsme popojeli krátce autobusem a poté lodí již na sever ostrova Santa Cruz odkud jsme pokračovali 45-ti minutovým přejezdem na jih do Puerto Ayora. Cestu lemovali menší stromy a keře, občas byl k zahlédnutí leguán. Střed ostrova leží v cca. 800m n.m. v tzv. vysočine (highlands), kde se po většinu dne drží mlha a oblačno, je zde tropický les.

Ubytovali jsme se v Puerto Ayora v předem zarezervovaném apartmánu ve vnitrobloku stavení a zbytek dne strávili spíše odpočinkově (kvůli brzkému rannímu vstávání – již okolo čtvrté ranní hodiny jsme vyráželi na letiště – před cestou na Galapágy je potřeba vyřídit si registraci a kontrolu zavazadel, jelikož se na ostrov nesmí dovážet některé potraviny včetně např. peckovitého ovoce). Spatřili jsme několik vyhřívajících se leguánů na slunci u moře a také pár pospávajících lachtanů a pelikánů u rybího trhu v pelikánní zátoce (Pelican bay) odkud jsme se navečer prošli na dvě nedaleké pláže. Já se odvážil i do vody, na šnorchlování byla voda dost zčeřená, ale na osvěžení se byla fajn.

Ačkoliv leží Galapágy přímo na rovníku, klima bych osobně spíše přirovnal k subtropickému, v červnu je zde okolo 20°C jak na břehu tak v oceánu. Jedná se o období sucha, kdy je o několik málo stupňů chladněji, méně prší a je zde více živočišných druhů v oceánu na pozorování. Důvodem je studený Humboldtův (nebo také tzv. Peruánský) proud, mořský proud který proudí od Antarktidy podél břehů jižní Ameriky, unáší s sebou velké množství planktonu a živočichů, tedy spousty potravy pro podmořský svět. Pokud bychom přijeli o několik měsíců dříve, měli bychom o 2-3°C tepleji, ale zase bychom spatřili méně místní fauny.

Druhý den na ostrově jsme si půjčili horská kola, nechali se vyvézt taxíkem (jezdí zde bíle Toyoty Hilux nebo obdobné pickupy Chevrolet) nahoru do kopců, kde jsme navštívili místo zvané Los Gemelos (v překladu dvojčata), jedná se o procházku tropickým lesem k dvěma dírám – propadlištím, které vznikly sopečnou činností, byl zde klid, hustý zelený porost a mžilo.

Následně jsme pokračovali na hlavní atrakci dne – želví přírodní rezervace a ranč Rancho El Chato. Již cestou dolů po polní cestě jsme narazili na značku upozorňující na přecházející želvy a taky že jo. Několik jsme jich zahlédli v okolí na pastvinách a cestou zpět i přímo na cestě. El Chato je rezervace, kde chovají želvy ve volné přírodě a je možné zde absolvovat komentovanou prohlídku mezi těmito obry. Jedná se o největší suchozemské želvy, které váží okolo 250kg a mohou se dožít až okolo 200 let. Během naší návštěvy zde byli převážně větší samci, jelikož samice byly na cestě k pobřží, kde kladou do písku vejce. Pozorování těch prehistorických obrů, kteří se opravdu velmi pomalu pohybují, bylo nádherné, mlčky jsme stáli zpovzdálí a jen se kochali. Na závěr prohlídky jsme ještě prošli několika lávovými tunely, které zde zůstali poté, co tekutá láva odtekla dále do údolí a nakonec si dopřáli místní galapážskou kávu v návštěvnickém centru.

Po El Ranchu jsme zase stoupali na kolech zpět do kopce, cestou se nám pletli přes cestu želvy a také ovocné stromy s maracujou, kterou jsme si posbírali k svačině. Odpoledne po zhruba 30 km jsme se vrátili zpět do města, byl to moc hezký výlet.

Navečer jsme ještě chtěli na kolech zajet na 2km vzdálenou pláž Tortuga bay, ale nejprve nás místní zaměstnanec nechtěl pustit s tím, že je příliš pozdě, nakonec jsme ho přemluvili s příslibem, že na pláž jen nakoukneme a hned půjdeme zpět. Z časového deficitu jsme dost hnali a já si natáhl sval na noze, po několika pokusech to rozchodit jsem to vzdal a Evča zaběhla na pláž sama. Cestu lemovali křoviny s endemickými opunciemi, jeden kaktus vedle druhého, které oproti například těm Chorvatským opunciím narůstají do daleko vyšších rozměrů (až 12 metrů) a kmen jim dřevnatí. Tvoří důležitou potravu pro některé leguány.

Třetí den jsme se prošli již po známé dlážděné cestě na pláž Tortuga bay (želví zátoka), kam chodí klást vejce želvy, proto nejspíš ten název. Je to 2km dlouhá písčitá pláž, na slunci se tu vyhřívají leguáni mořští – černí ještěři, kteří se u moře přizpůsobili tak, že se živí mořskými řasami, pro které se potápějí hluboko v oceánu, jelikož to jsou chladnokrevní živočichové, dost při tom riskují podchlazení (pokud se zavčasu nevrátí) a utonutí.

Hned za Tortuga bay navazuje kratší pláž Play Mansa. Je také písčitá, lemují ji mangrovníky a jelikož je chráněna od oceánu, nejsou zde ani vlny ani podmořské proudy (oproti Tortuga bay) a proto je možné se zde vykoupat. Na kraji pláže jsme na kamenech poprvé zahlédli Tereje modronohé, jsou to vodní, větší ptáci, kteří se živí lovem ryb letem střemhlav a jeden z hlavních rozpoznávacích znaků jsou právě modré nohy. Ze břehu jsme také ve vodě zahlédly dva druhy žraloků – malinkého kadivouna spolu s jiným druhem, jehož název nevím. Když jsem se poté vydal do vody, v mělčině podél mangrovníků mi plavali u nohou žraloci lagunoví, bylo jich několik a měli minimálně 1,5 metru na délku. Tento žralok není agresivní vůči lidem.

Já i následně Evča jsme se vykoupali v moři (vlastně v oceánu) a odpoledne jsme se vydali zpět stejnou 4 km dlouhou cestou – neprve po pláži, poté dlážděnou cestou mezi opunciemi. Navečer jsme zašli do restaurace „Golden Prague Pub Galápagos“, pivo zde vaří český sládek a je výborné! Na výčepu měli 11°, 13°, tmavou 11° a IPA 14°. Večer jsme usnuli jako mimina.

V pondělí 20.6.2022 jsme ráno v 7 přejeli lodí na sousední ostrov Isabela, plavba trvala přes 2 hodiny a byl to rozhodně zážitek, pluli jsme přes 2-3 metrové vlny, malá motorová loď pro 25 lidí se dost kymácela a některým cestujícím se udělalo špatně ještě dříve, než jsme se stačili rozjet. Nám naštěstí špatně nebylo, docela jsme si to i užívali, jen jsme v rámci solidarity vůči jiným nevyjadřovali příliš velké nadšení.