Fusagasugá

Před více než měsícem jsme na severu Kolumbie v Santa Martě potkali Venezuelanku Patricii s kolumbijským penzistou Chepem, se kterými jsme společně strávili dva dny a vřele nás pozvali k Chepeho domů do města Fusagasugá nedaleko Bogoty. Po týdením treku v horách jsme se rozhodli vrátit zpět do hlavního města – Bogoty a Fusagasugá byla doslova po cestě a tak jsme se se spojili s Patrícií a naplánovali si u nich několikadenní zastávku.

Ve čtvrtek 26.5. jsme vyrazili autobusem na téměř celodenní jízdu nejprva ze Salenta do městečka Armenia, poté do Ibagué, kde jsme si vyzvedli některé uložené věci na hotelu, kde jsme byli před tím, než jsme vyrazili na trek do hor a následně jsem pokračovali do Fusy (Fusagasugy). Asi po hodině cesty s námi začal autobus cukat a měl problémy s rozjezdy a řazením, až jsme u jedné mýtné brány úplně zastavili a už se nerozjeli (tipuji, že vypověděla službu spojka). Naštěstí nás brzy nabral jiný autobus stejné společnosti a večer již za tmy nás vysadil u hlavní silnice, kde byla odbočka do Fusy. Aby toho nebylo málo, Patrície vše komplikovala, nedala nám přesnou adresu ani nás nepřijeli vyzvednout, jen po telefonu hysterčila kde jsme. Přijeli jsme k nim nakonec taxíkem, který nám pomohl sehnat jeden hodný pán, který přijel stejným autobusem.
S Patricíí a Chepem jsme se vřele přivítali na ulici a vyrazili k nim domů. Po chvíli jsme se ocitli na střeše domu, kde byla obezděná neomítnutá nástavba dalšího příbytku – bytu Patricie, který tam Chepe pro Patricii zařídil, bydlení to bylo opravdu strohé a v lecčem nás to nepřestávalo překvapovat. Neměla tam ani vypínače světel, nýbrž se ručně spojovaly/rozpojovaly dráty. Vnitřní omítky také evidentně nepotřebovala. Byl to zajímavý zážitek a nahlédnutí do života a domácnosti těch chudších (nebo méně schopných?). Večer jsme strávili povídáním si a sdílením zážitků.

Druhý den u Patricii jsme po sanitárním půldnu praní všeho oblečení z hor vyrazili do centra Fusy. Nejprve jsme měli jít nebo jet všichni společně, poté z nich vypadlo, že nemají peníze na taxík (který stál v řádu korun), navíc dopoledne si Chepe drze koupil na můj účet v obchodě cigarety, tím se zrovna taky nevyznamenal a tak jsme vyrazili do centra sami pěšky.
Fusagasugá je hlavní město místní oblasti, žije zde okolo 130-ti tisíc obyvatel a leží v 1700m n.m., takže je zde příjemné klima okolo 20-ti °C, okolí je hornaté. Prošli jsme se centrem na hlavní náměstí, cestu si zpestřili zastávkou v cukrárně na dort. Byl krásný slunečný den a užili jsme si trochu klidu sami ve dvou, Patrície je totiž šíleně hlučná a poslouchá hudbu tak nahlas, že není slyšet ani vlastního slova, nečekal bych, že po idylickém týdnu v přírodě mě vyčerpá jen pár chvil s ní. Cestou zpět z města jsme ještě navštívili pár místních obchodů a nakoupili maso, nějakou zeleninu a pivo, abychom mohli uvařit něco k obědu, od našich hostitelů nešlo příliš moc očekávat, jak se ukázalo.
Večer jsme společně povečeřeli a poseděli u piva a popravdě jsme zažali hledat nějakou záminku k dřívějšímu úprku. Jelikož v neděli mělo být první kolo prezidentských voleb a hrozily teoreticky nepokoje nebo blokády na silnici, rozhodli jsme se v sobotu dopoledne odjet (tedy po dvou nocích ve Fuse).
Byla to zajímavá zkušenost, ale zpětně se můžeme jen domnívat, zda-li k nám ti dva byli upřímní nebo nám navykládali bůhví co , když jsme se poprvé potkali v Santa Martě. Patricie je údajně neurochirurg, ale pracuje v Kolumbii kde se dá, momentálně pečuje o nějakou paní a to jen někdy, dříve pracovala v rozvážkové službě, stále o sobě mluví jako o té chudé a pořád se s Chepem bavili o penězích a řešili každou korunu, připadalo nám, že hlavně neumějí šetřit nebo utrácejí za hlouposti. Chepe je penzista a vlastní dva domy, kde má nájemníky. Myslím si, že vzdělání, rodina a výchova v tomto hraje významnou roli a dotyční asi nemají nejlepší základy, na kterých stavějí. Budiž jim dopřáno blaho.

V sobotu 28.5. jsem z Fusy dorazili do Bogoty, kde jsme se ubytovali v moc příjemném ubytování, tentokrát trochu dál od centra v severní části města – v rodinném domě u moc sympatické rodinky, která v patře pronajímá několik pokojů. Tentokrát jsme příliš neprozkoumávali město, ale odpočívali (trochu jsme nastydli v horách nebo chytli jinou virózu v autobuse) a plánovali další cesty. Také jsme se potkali s Jonathanem – fajn klukem, kterého jsme poznali před měsícem u moře na ostrově Isla Palma, moc pěkně se s ním povídalo (i když občas bylo nutné použití slovníku v mobilu).
3.června jsme se vydali na již dobře známé letiště v Bogotě a odletěli do Amazonie.