V rámci rekonvalescence po nemoci a s trochou frustrace, že jsme dva týdny v Kolumbii a moc jsme toho zatím nezažili, jsme si půjčili na několik dní motorku a vyjeli na několik jednodenních výletů do okolí poznat blíže venkov a přírodu okolo velkoměsta, než se z Bogoty přesuneme jinam.
První den (15.4.2022) jsem se nejprve trochu zžil s hustším a hůře čitelným provozem v ulicích, projel se za město a navečer jsem společně s Evičkou vyjel na druhou oblíbenou vyhlídku nad město – vrch Cerro de Guadalupe (3317m.n.m.), kde byl ještě lepší výhled na celé město, než ze sousedního více turisticky navštěvovaného vrcholu Monserrate. Vrcholu dominuje obrovská socha panenky Marie.
Půjčená motorka byla místní výroby AKT o obsahu 180ccm, ale nabyl jsem pocitu, že už má své odkrouceno, ve dvou lidech a ve výšce atakující 3tis. metrů jsem se na některých místech musel odrážet při rozjezdu nohama a trochu ji pomoci, abychom se vůbec rozjeli a motorka nechcípla. Když jsme se však vykodrcali nahoru nad město, už to jelo přijatelně a výhledy do okolí byly dechberoucí.
Druhý den v sedle motorky jsme vyjeli ke zhruba 30km vzdáleným nejvyšším vodopádům Kolumbie La Chorrera. Nejprve jsme se opět vykodrcali nahoru do kopců, abychom následně mohli sjet trochu níže (rozuměj zpět do cca. 2600m) k výchozímu bodu k vodopádům. Poslední kilometry cesty vedly po polní kamenné cestě, místní pán nás ujistil, že to je i na naší /ne-terénní) motorce v pohodě sjízdné a tak jsme dali na jeho slova.
Po kratší procházce přes kopec ke vstupu, jsme si zakoupili vstupenky do místní přírodní rezervace, dostali jsme milý balíček s vodou, sušenkou, čokoládou, jablkem, desinfekcí a rouškou a vyrazili jsme k vodopádům.
Nejprve jsme po zhruba půlhodině dorazili k menším vodopádům Chifflón, kde jsme se dostali pod samotný vodopád a celé místo obkroužili kolem dokola. V okolí byli krásné výhledy na políčka ve svahu, sytě zelené pastviny a vzdálenější kopcovitou krajinu. Moc se nám tam líbilo. Následně jsme pokračovali malou pěšinou zvlněným terénem nahoru a zase dolů k nejvyšším vodopádům v Kolumbii. Je zajímavé, že se o nich téměř nikde nepíše a nemluví, přitom jsou sotva hodinu cesty od hlavního města. Cesta vedla krásným lesíkem a hustým zeleným porostem obrostlým mechy a kapradím.
Na konci stezky se nám naskytl výhled na samotné vodopády, z dálky to vypadá jako takové nenápadné čůrky padající ze skály, ale ve zkutečnosti se jedná o 500 metrů vysoké vodopády a určitě stálo za to dojít až na samotný konec pod úpatí vodopádů. Sami jsme byli překvapeni, jak to byl krásný téměř celodenní výlet jen nedaleko od kolumbijské metropole. Při cestě zpět na parkoviště jsme se občerstvili v Kubánské restauraci s božím výhledem do okolí a poté se kupodivu v pohodě vyškrábali na motorce zpět do kopce na hlavní silnici a podvečer sjížděli zpět do Bogoty.
Třetí den jsme se opět vyškrábali na motorce stejnou cestou do kopců směrem na východ od Bogoty, tentokrát jsme však zavítali do paráma. Jedná se o vysokohorskou step v nadmořské výšce mezi 3500 – 4500 m n.m. které se nachází v rovníkové oblasti jižní Ameriky v Kolumbii, Ekvádoru a severu Peru. Rostou zde trsnaté traviny a růžicovité rostliny, nejznámější a nejdůležitější je polodřevnatá klejovka, která je důležitá pro místní ekosystém, jelikož v sobě schraňuje velké množství vody. Roste jen o 1-2cm za rok, přitom jsou v parámu k vidění běžně 2-3 metrové rostliny.
Navštívili jsme přírodní rezervaci Matarredonda Ecological Park, kde jsme se prošli několik kilometrů k jezírku El Verjón a dále do horského sedla Boquerón ve výšce 3560m, odkud se nám naskytly skvostné výhledy.
Od rána bylo dosti oblačno a vypadalo to, že dříve nebo později přijde i nějaký déšť, ne-li bouřka, a tak jsme přidali do kroku zpět na parkoviště. Místní restaurace byla v pondělí zavřena, a tak jsme alespoň rychleji uháněli zpět do Bogoty. Zvedal se vítr a shlukovali kolem mračna, my zajeli ještě na nákup s tím, že Evča zaběhla do supermarketu a já čekal u motorky, neuběhly ani dvě minuty a spustil se mega přívalový slejvák, voda nestíhala odtékat z ulic kanály a já stál pod stromem sice v nepromokavém oblečení, ale v botách jsem měl během minuty úplný rybník. Naštěstí bylo teplo, takže to nebyla žádná tragédie. Z paráma jsme byli nadšení, všechny ty obří klejovky a jiné rostliny, vysoká nadmořská výška a svěží vzduch dělali tuto krajinu jedinečnou. Za několik týdnů máme v plánu trekování v horách, kde se do podobného horského pásma určitě ještě rádi vrátíme.
Čtvrtý den jsme se rozhodli pro vyjížďku na motorce ke krátorevému jezeru Laguna de Guatavita, ale počasí bylo proti nám. Než jsme projeli Bogotou, kompletně jsme zmokli, dojeli jsme do prvního většího městečka, kde jsme si dali dosti předraženou polévku (pokud se člověk neptá předem na cenu, často se najdou bohužel tací, kteří se na vás chtějí obohacovat, zvláště taxikáři, ti kazí pověst snad všem národům všude po světě) a nakonec jsme se vrátili zpět do Bogoty, Evča zůstala v pronajatém apartmánu a mě to nedalo a vyjel jsem sám ještě jednou do hor. Po obědě se počasí umoudřilo, ale čas byl proti mě. Příjemně jsem se projel venkovem po krasné silnici s nízkým provozem, s pěknými výhledy, ale k jezeru jsem dojel až po zavírací době, tak jsem zkusil jet dál do městečka Suesca, kde se nachází horolezecká oblast se skálami nad místní řekou. Bohužel jsem tam dorazil při stmívání a ke skalám už se nedostal, tak jsem se trochu občerstvit na benzínce a vydal se zpět do Bogoty. Sice jsem to odpoledne nic z toho, co jsem chtěl, nenavštívil, ale ujel jsem přes 200km pěknou krajinou a užil si jízdu na motorce.
Po téměř třech týdnech v Bogotě a blízkém okolí jsme večer 20.4.2022 přeletěli vnitrostátním letem na sever ke karibskému pobřeží do města Santa Marta.
Czech
English
French
German
Russian
Spanish