Bogota

Po zhruba 11-ti hodinovém letu z Barcelony jsme na Apríla 1.4.2022 přistáli v Bogotě, naší vstupní bráně do Kolumbie. Let byl delší, ale naprosto bezproblémový, využili jsme kolumbijských národních aerolinií AVIANCA.

Jeden poměrně vážný zádrhel nastal ještě před naloděním se na palubu letadla v Barceloně. Letěli jsme jen s příručními zavazadly, letenky jsme měli v elektronické podobě v mobilu a tudíž jsme vůbec nebyli na přepážce aerolinky na letišti. Před nástupem do letadla jsme si v klidu sedli a čekali, až se dlouhá řada lidí zkrátí, když na nás došla řada, letuška po nás chtěla vidět zpáteční letenky s konstatováním, že jinak nás nemůže pustit do letadla. Problém byl, že my měli jen letenky směrem tam. Naštěstí jsem pohotově zareagoval, odběhl opodál, nažhavil notebook a vygeneroval na internetu potvrzení o rezervaci na vybraný zpáteční let. Některé placené služby nabízejí rezervaci letů na vaše jméno, které je platná např. na několik hodin, já stihl vygenerovat jen obyčejný kus papíru s číslem letu na naše jména do Mexika, které mě jako první napadlo, naštěstí se s tím letuška spokojila a my mohli nastoupit na palubu, uff.

Bogota – hlavní město Kolumbie, je 5. nejlidnatější město Ameriky se svými 7,7 miliony obyvatel, také je centrem ekonomiky, politiky a průmyslu celé Kolumbie. Bogota je poměrně rozlehlá a nachází se ve výšce okolo 2600 m.n.m., historické centrum je kompaktní a hned za ním stoupají horské vrcholky nad 3000 m.n.m. Celoročně je zde okolo 15 – 20°C a střídá se zde pouze období sucha a dešťů, nikoliv roční období jak jsme zvyklí v Evropě. My přiletěli v období dešťů, v praxi to znamenalo, že většinou odpoledne/navečer přišel prudký přívalový déšť.

Ubytovali jsme se v historickém centru ve čtvrti La Candelaria. Nachází se zde historické koloniální domky, úzké uličky s menšími obchůdky a kavárnami, ale také hlavní náměstí Simona Bolívára, kde se nachází radnice, prezidentský palác, justiční palác a jedna z největších basilik v jižní Americe – basilika Catedral Primada de Colombia.

Oblíbené jsou ve městě také grafity, které zdobí trefně některá zákoutí, uličky nebo celé domy. Přišlo mi, že to do města trefně a vcelku i decentně, mezi barevnými domečky, zapadá.

Sousední, hojně osídlená čtvrť Chapinero je zastoupena výškovými budovami, obchodními centry, hotely a „bohatší“ rezidenční čtvrtí, která je čistá, uhlazená a velmi bezpečná, oproti jiným více okrajovým částem, kde může být např. vyšší počet bezdomovců a kapsářů.

Druhý den ve městě jsem se sám vydal na jeden z vrcholků nad městem, konkrétně na vrchol Cerro Monserrate (3152m), vede zde lanová dráha, ale také pěší zhruba 3 kilometrová stezka, po které jsem šel. Musím přiznat, že dlouhá cesta z Evropy a vyšší nadmořská výška mi dala zabrat, pěkně jsem se zapotil, ale do hodiny jsem byl nahoře, kde se mi otevřel výhled jak na celé obrovské město, tak na sousední zelené vrcholky, které mě lákaly prozkoumat s daleko větším zájmem. Na Vrcholu je svatyně Monserrate Sanctuary. Evča ten den odpočívala raději na hostelu, nebylo jí dobře a o mě se také něco pokoušelo, jak se později ukázalo.

Pravděpodobně nás oslabila dlouhá cesta z Evropy včetně jednodenní zastávky v Barceloně a dodělala nás 10-ti hodinová ledová klimatizace v letadle, takže jsme krátce po příjezdu onemocněli. Po rodinné lékařské poradě jsme si nakonec nasadili antibiotika (která jsou zde kupodivu volně dostupná v lékárně bez lékařského předpisu) na zánět horních cest dýchacích a v Bogotě jsme strávili daleko více času než jsme plánovali. Na druhou stranu raději to vyležet hned na začátku, než to postupně přecházet. Když to shrnu, během cca. 18-ti dní jsme vystřídali 3 různé apartmány v bližším centru, přes týden jsme polehávali, trochu si rozplánovali další cestu po zemi a nakonec si půjčili i motorku na 4 dny a prozkoumali okolí Bogoty, kde se ukázalo, že je spousta krásných přírodních míst (vizte další samostatný článek).

Poslední týden jsme bydleli zhruba 2km od historického centra ve čtvrti La Cruches, která byla podle jednoho zahraničního článku „no go“ zónou, kam nedoporučovali cizincům vstupovat. Osobně nám to přišlo zveličené. Pravdou bylo, že boční uličky zde byly špinavé, zaplněné odpadky a po setmění bych se tam sám s vyšším obnosem peněz a drahým foťákem na krku nevydal (proto jsem tam raději fotil jen mobilem 🙂 ), na hlavní ulici byl však klid, dokonce o víkendu byla uzavřená silnice, která se proměnila v cyklostezku do historického centra. Obecně v Bogotě i jiných velkých městech je potřeba být ve střehu před kapsáři, kteří jsou tu stejně jako třeba v Praze. Na druhou stranu lidé zde byli milí, přátelští, v obchodě s potravinami se nás nesnažili natáhnout,jen jsme bojovali se španělštinou a tím, že zde byli převážně malé koloniály s pultovým prodejem, kde bylo potřeba říci, co chcete. Při prvním pokusu o nákup jsem se vrátil na byt se 4 domácími vajíčky v igelitovém sáčku a sýrem, více jsem asi i z ostychu nedokázal pánovi objasnit, Evča ze mě byla mrtvá smíchy, postupně jsme ale nákupy i základní španělské fráze vyladili a oblíbili si i jednu místní restauraci v centru.

Přestože jsme v Bogotě byli téměř 3 týdny místo plánovaných sotva 3 dní a na internetu je doporučována spíše jako přestupní stanice, nás zaujalo jak město tak blízké okolí. Je zde i možnost kulturního vyžití, různá muzea (navštívili jsme oblíbené muzeum zlata), parky, trhy aj.

Z Bogoty jsme se dále přesunuli letecky (jelikož letenky stojí skoro stejně jako cesta autobusem, která je daleko úmornější) a na sever země do města Santa Marta ke karibskému pobřeží.