TASMÁNIE: 1. část – od východního pobřeží na sever

Tasmánie je největší australský ostrov, který leží jižně od Melbourne. Rozlohou je o něco menší, než Česká republika, ale žije zde pouze okolo půl milionu obyvatel, z toho polovina v hlavním městě Hobart a celý ostrov je protkán národními parky a přírodními rezervacemi. V Tasmánii žije mnoho endemických živočišných druhů, převážně vačnatců včetně známého tasmánského čerta.

Strávili jsme zde skvělých 14 dní a tento článek se věnuje prozkoumání východního pobřeží a severovýchodu v prvním týdnu našeho putování.

7.1.2020 jsme dopoledne přistáli v hlavním městě Hobartu. Je zde malé letiště a téměř žádný ruch. Hravě jsme si samoobslužně vyřídili půjčení auta (klíčky byly schované ve schránce na kód, smlouvu o půjčení jsem podepsal předem na dálku elektronicky). Nejprve jsme vyrazili na nákupy jak potravin tak kempingového vybavení, potřebovali jsme plynovou kartuši na vaření a také nějaké mikiny, jelikož zde bylo dost větrno a chladněji, než jsme čekali. Chtěli jsme dokoupit také druhý spacák, ale výběr byl podle mě velmi mizerný, vybral jsem si raději obyčejnou flísovou deku.

Po krátké návštěvě infocentra v Hobartu jsme vyrazili na východ od města. První den byl spíše aklimatizační, jelikož jsme toho předchozí noc v Melbourne na letišti moc nenaspali. Okolí bylo poměrně vyprahlé a podvečer začínali být na silnici velmi aktivní malí klokánci – tzv. Wallabies a ještě menší Pademelons, často jsou bohužel sražení na silnici a řidiči s velkými SUV s robustními nárazníky na ně příliš nehledí.

TASMAN NATIONAL PARK

Druhý den jsme vyrazili prozkoumávat krásy národního parku Tasman, který nese název po holandském mořeplavci Abelu Tasmanovi, jenž v roce 1642 objevil Tasmánii.

Park je ohraničen oceánem, jelikož se nachází na poloostrově, k vidění tu jsou písčité pláže, lesy a vysoké útesy.

Naší první zastávkou byl záliv Fortescue Bay, odkud jsme se vydali na několika kilometrovou procházku „Bivouac Bay“ podél pobřeží, navečer jsme poté přejeli do kempu poblíž historického městečka Port Arthur, kde je dnes turistickou atrakcí návštěva bývalé trestanecké věznice.

Třetí den jsme se vydali na 14-ti kilometrový výlet k útesům na mys Cape Raoul, cesta nejprve vedla provoněným lesem a kapradím k vyhlídce do dalekého okolí, poté jsme začali klesat k samotnému mysu, kde byly 300 metrů vysoké útesy z magmatické horniny dolerit. Útesy tvořili zvláštní skalní hradbu v podobě vysokých hranolů. Byl to krásný pohled a opět něco nového. Na konci cesty byly dvě vyhlídky a poté jsme se vraceli stejnou cestou zpět k autu.

Navečer jsme ještě zastavili na malou zastávku u několika vápencových útvarů na severu poloostrova, které vznikly erozí větru a moře. Jednalo se o místa Tasman Arch, Devils Kitchen a Blow Hole.

LAUNCESTON

Den čtvrtý (10.1.2020) bylo deštivo a tak jsme čas využili k přejezdu napříč Tasmánií na severní pobřeží se zastávkou v druhém největším městě Launceston. Město má něco přes 80 000 obyvatel a navečer zde by naprostý klid a nikde ani noha. Prošli jsme se krátce po centru a za tmy dojeli do kempu na sever ostrova.

NARAWNTAPU NATIONAL PARK

Narawntapu National Park je národní park na severozápadě Tasmánie, tvoří jej otevřené planiny, vřesoviště a mokřady a je zde k vidění velké množství ptactva nebo Klokan obrovský, který je největším vačnatcem v Tasmánii, dosahuje až 120 cm výšky a 65 kg váhy (největším vačnatcem na světě je však Klokan rudý ve vnitrozemní Austrálii, samec dorůstá do výšky 160 cm a váží až 90 kg).

Z návštěvnického centra, u kterého jsme nocovali, jsme vyrazili nejprve buší k pozorovatelně ptactva, hned po několika krocích jsme narazili na Pakobru páskovanou (anglicky Tiger Snake), který se nám přeplazil po cestě. Jedná se o třetího nejjedovatějšího suchozemského hada a dokáže zahubit 10 tisíc myší nebo 3 dospělé lidi. Naštěstí jsou tito hadi velmi plaší a pokud je člověk nezažene do kouta, sami od sebe nezaútočí, je potřeba chodit po cestách a koukat se na cestu, více dupat a v případě zpozorování nějakého hada dodržovat odstup, zadupat například a počkat, až se odklidí z cesty.

Ptačí pozorovatelna směřovala k vyschlému jezírku, ale bohužel zde moc ptačích druhů k pozorování nebylo, lepší podmínky tu jsou pravděpodobně spíše navečer dne. Dále nás cesta dovedla ke krásné několikakilometrové pláži Bakers Beach, po které jsme se prošli okolo 2 km a poté se vrátili zpět na stezku do buše, vyšli na kopec Archers Knob, kde se nám otevřely krásné výhledy do okolí, jak na moře tak na otevřenou planinu, po které jsme se následně vrátili zpět na parkoviště. Planina nám připomínala spíše africkou savanu, pouze místo zeber a žiraf se zde pohybovali klokani obrovští.

V odpoledních hodinách jsme přejeli na levandulovou farmu Bridestowe Lavender Estate. Jeden londýnský imigrant ve dvacátých letech 20.století přijel do Tasmánie s jedním sáčkem levandulových semínek ze severní Francie a splnil si svůj sen vytvořením rozsáhlého levandulového pole. V roce 2006 farmu odkoupil nový majitel, zrekultivoval ji a zavedl návštěvnické centrum pro turisty. Místo je to velmi fotogenické, měli jsme štěstí a většina polí právě kvetla a nebyla ještě sklizena. Po procházce mezi jednotlivými záhonky a nacvakáním spousty fotografických snímků jsme ochutnali místní levandulovou zmrzlinu a navečer pokračovali dále.

Navečer jsme chtěli popojet k severovýchodnímu pobřeží, ale neměli jsme dostatek benzínu v nádrži a všechny čerpací stanice v okruhu 50 km byly zavřené nebo samoobslužné, které měli jen benzín s oktanovým číslem 91, což nám nestačilo. Spousta starších aut zde jezdí na natural 91, což mě překvapilo vzhledem k tomu, že v Čechách se tento benzín už dávno neprodává.

MOUNT WILLIAM NATIONAL PARK

Šestý den (12.1.2020) jsme objevovali pobřežní krásy severozápadu. Nejprve jsme dojeli po štěrkové cestě, které tu jsou v odlehlejších místech naprosto běžné, do národního parku Mount William. Je to poměrně odlehlé místo, kde nebylo ani živáčka. Dojeli jsme k východnímu pobřeží k majáku Eddystone Lighthouse, prošli se po okolí, rozjímali na jedné menší pláži a poté přejeli k nedaleké pláži v zálivu Ansons Bay, která se táhla téměř 10 kilometrů podél pobřeží a přístup na ní připomínal pouštní duny. Evička zde byla ve svém živlu. Jediná škoda byl fakt, že to zde nebylo vhodné na koupání kvůli ledové vodě a nevyzpytatelným vlnám.

BAY OF FIRES

Dvacet kilometrů vzdušnou čarou dále na jih se nachází zátoka Bay of Fires (v překladu zátoka ohňů), je zde průzračně modrá voda, bílé pláže a kamení porostlé lišejníky, které dodávají skalkám oranžovou barvu. Název zátoky však pochází z dob evropských objevitelů, kteří po připlutí k zálivu zahlédli ohně původních obyvatel – aboridžinců, nikoliv podle zabarvených balvanů. Velice smutným faktem je, že britští osadníci v Tasmánii do konce 19.století kompletně vyhladili původní místní obyvatele.

My se do zátoky dostali asi po dvou hodinách jízdy opět po štěrkové cestě a měli jsme vše parádně nasvícené ostrým zapadajícím sluncem. Opět to byla parádní podívaná.

FREYCINET NATIONAL PARK

Cestu podél východního pobřeží jsme zakončili v nejstarším národním parku v Tasmánii Freycinet National Park. Nachází se na stejnojmenném poloostrově, tato oblast je významná díky velkému množství endemických druhů fauny a flóry. Žulové balvany a skály jsou tak jako v Bay of Fires pokryty oranžovými lišejníky. V odlehlé zátoce Wineglass bay se nachází pláž, které je některými považována za jednu z nejhezčích na světě.

My jsme v parku absolvovali půldenní okružní procházku Wineglass Bay and Hazards beach podél pobřeží na pláž Hazards beach, která je přístupná v době odlivu a poté na zmíněnou Wineglass Bay. Byl to moc krásný výlet za slunečného počasí.

Osmý den ráno jsme vrátili auto v půjčovně a půjčili si druhé v jiné půjčovně na druhý týden, viz následující příspěvek.

Užitečné tipy a doporučení:

půjčení auta:

Yes Drive Car Rental – nejlevnější místní autopůjčovna, nacházejí se 5-10 minut jízdy od letiště, vyzvednutí po příletu a odvezení před odletem je zdarma, vše proběhlo hladce, dokonce si nestrhli ani zálohu z kreditní karty, pouze si opsali její údaje. Navíc jsme dostali daleko lepší auto, než jsme si objednali.

Drive Car Hire – další místní půjčovna, nachází se přímo na letišti, vyzvednutí a vrácení auta probíhá samoobslužně, obdržíte kód od schránky s klíčky, ceny jsou vyšší než Yes Drive Car Rental, ale nižší než ostatní mezinárodní půjčovny na letišti. Druhý řidič je zdarma.

Pro plné pojištění půjčeného auta (tzv. full collision waver) máme sjednanou pojistku od https://www.icarhireinsurance.com/ , v případě zavinění nehody mi půjčovna strhne peníze do výšky stanoveného limitu ve smlouvě z kreditní karty a já poté vymáhám peníze od mé pojišťovny.

tipy na výlety:

Hodně jsme čerpali z knížky 60 Great short walks, která je dostupná také online na https://parks.tas.gov.au/things-to-do/60-great-short-walks , jsou zde popsané jak krátké desetiminutové zastávky podél cest tak půldenní nebo celodenní výlety. Odhadem jsme tak třetinu z 60 tipů navštívili za oba dva týdny našeho pobytu.