Luang Prabang

Luang Prabang je významné historické město v severním Laosu, leží na soutoku řek Mekong a Nam Khan. V období 13. století se stalo hlavním městem místního království. Od 19. století bylo pod nadvládou Francie, díky čemuž se zde zachoval dodnes koloniální styl budov a na ulici si běžně můžete zakoupit obloženou bagetu nebo sladké dortíky.

Po setmění je ve městě velkou atrakcí večerní trh, na hlavní ulici v centru vyroste souvislá tržnice stovek stánků. Prodávají zde především suvenýry a oblečení s laoskými motivy, nejčastěji s vyobrazenými slony.

Jedna boční ulice je zaměřena pouze na stravování, jsou tu k zakoupení grilované ryby, místní klobásy, různé druhy masa napíchnuté na klacku, směsi osmahlé zeleniny, rýže a nudle. Dále také polévky a sladké dezerty. Laoská kuchyně je kombinací Vietnamské, Thajské a Čínské. Také tu mají výborné koktejly, které vám namixují z čerstvého ovoce přímo před vámi, nejvíce nám zachutnala kombinace mango – zázvor – limetka!

Přes den je ve městě k vidění koloniální francouzská architektura, mnoho buddhistických chrámů, uprostřed centra je kopec s krásnou vyhlídkou na město a okolí, kde jsme byly na krásný západ slunce a také jsou oblíbené vyjížďky lodí po Mekongu.

UXO – nevybuchlé výbušniny v Laosu

V Luang Prabang je muzeum organizace UXO („unexploded ordnances“, což je v překladu „nevybuchlá munice“). V době války ve Vietnamu zde Američané vedli tzv. „Tajnou válku“, kdy v letech 1964 – 1973 intenzivně 9 let v kuse shazovali jednu bombu za druhou za účelem přerušit zásobování Hočiminovi stezky ze severu na jih Vietnamu podél hranice s Laosem. Celkem bylo shozeno 200 milionů kilogramů výbušnin (daleko více, než bylo celkem použito během druhé světové války), jedna třetina dopadla na zem nevybuchlá a dodnes v průměru každých 14 dní zemře nebo se zrání nevinný člověk včetně malých dětí. Velmi smutné, ale pravdivé. Níže sdílím video (anglické titulky) z místního muzea, které nastiňuje současnou situaci s několika příběhy místních. Vyčištění od bomb bude údajně trvat odhadem ještě 100 let.

Za návštěvu také stojí obchod s knihami a jazyková škola „Big Brother Mouse“, dopoledne a navečer se tu scházejí místní studenti a mladí dospělí s turisty, s kterými se mohou cvičit v anglické konverzaci. Vy se na oplátku můžete vyptávat na místní život, kulturu, mnichy, studium a jiná témata. Pouze jsme byli upozorněni, abychom se nepouštěli do politických diskuzí.

Dalším zážitkem je vstát za svítání a v 5:30 ráno a dorazit na hlavní ulici „Sakkaline road“ před chrám „Wat Sibounheuang“. Každý den se tu koná ceremoniál, kdy mniši procházejí ulicí a dostávají od místních almužnu v podobě jídla. Nejčastěji je to lepivá rýže „sticky rice“. Bohužel se nám to zde zdálo už turisticky zprofanované, vám jako turistovi nabízejí podle mého za draho mísu rýže na rozdání a navíc jsme viděli jak v jednom místě průvodu mniši rýži přendavali do velkých košů (snad to nevyhodí, ale odnesou do kláštera a sní), takže očividně tolik toho nepotřebují nebo nerozumíme tomu, proč pokračují v průvodu pro další almužnu, když mají dost. Pro místní je velikou poctou obdarovat mnichy.

Hned po ceremoniálu také stojí za návštěvu ranní trh s čerstvým ovocem, zeleninou, masem, kořením a jinými pochutinami.

Jeden celý den jsme vyjeli na 30 km vzdálené vodopády Kuang Si za město – viz samostatný článek.

Celkově nás město Luang Prabang moc nadchlo a vůbec jsme si nepřipadali jako v nejchudší zemi jihovýchodní Asie, naopak všichni a všechno se zdálo být kultivované. Pravdou je, že se jedná o turistické město, které je součástí světového dědictví UNESCO. Kdybychom přejeli přívozem na druhý břeh řeky, hned by byly patrné rozdíly a ceny na venkově by alespoň dvojnásobně klesly oproti cenám na večerní tržnici.

Další možnosti výletů v okolí Luang Prabang:

1. dvou denní plavba po Mekongu k hranicím Severního Thajska. Mnoho turistů (Evropanů) takto přijíždí z Thajska (z Chiang Mai). My nejprve zvažovali tuto možnost přejet do severního Thajska, ale nakonec jsme se rozhodli pro prozkoumání středního a jižního Laosu. Navíc jsme podobnou plavbu lodí, nejspíš více malebnou krajinou absolvovali na řece Nam Ou.

2. jeskyně Pak Ou – 30km severně od Luang Prabang na břehu Mekongu, je zde mnoho sošek Buddhy, jde sem přijet lodí nebo na motorce. Nebyli jsme tu. Po cestě je také vesnice, kde se vyrábí místní whisky.

Užitečné tipy a doporučení pro Luang Prabang:

Pujčovna motorek v Luang Prabang:

Anousay Motorbike Rental – majitel je přátelský a férový, hovoří dobře anglicky a francouzsky, ceny jsou levné, i když trochu vyšší než ve Vietnamu (poloautomatická motorka 70 000 KIP/den = 180 Kč = 7 EUR).

Naše ubytování:

Villa Thony 1 House 1 – Bez omezení tu byly k dispozici banány, čaj a pitná voda (místo rezervace předem přes Booking nebo Agoda je lepší přijít na místo bez rezervace a usmlouvat nižší cenu, navíc je vždy lepší prohlédnout si pokoj a koupelnu), v sousedním domě je jazyková škola, kde jsme ráno a navečer pozorovali z terasy studenty.

Autobusové spojení:

Pokud máte půjčenou některý den motorku, je nejlepší zajet na autobusové nádraží, kde jsou nejnižší ceny jízdenek, viz níže na fotografii. Za příplatek vám zajistí i svoz z hotelu půl hodiny před odjezdem. Komu se na autobusové nádraží nechce, stačí zajít do jedné z mnoha agentur ve městě nebo se zeptat na hotelu, jízdenky zajistí za malý příplatek také.