Kuang Si vodopády

Z Luang Prabang jsme jeden den podnikli celodenní výlet na motorce k 30 km vzdáleným vodopádům Kuang Si. Místo je to moc krásné. Přirovnal bych ho k národnímu parku Krka v Chorvatsku. Po příjezdu jsme nejprve prošli podél záchranné stanice medvědů ušatých (anglicky: Asiatic Moon bear), byli zabráni pytlákům, kteří je prodávají do tzv. žlučových farem, kde žijí v nehostinných podmínkách a trpí kvůli odběru žluči, která se používá v tradiční čínské medicíně.

Samotné vodopády se skládají z několika kaskád a bazénků, kde je možné se vykoupat. Voda je chladnější, ale osvěžující. Na konci je hlavní vodopád vysoký 60 metrů a my se prošli i nahoru nad vodopád, vedla tu hliněná prudší pěšinka vzhůru místním divokým porostem. Rostou tu statné vysoké stromy, banánovníky i liány zamotané do stromů. Nahoře byl pěkný výhled do okolí a jezírko, kde se lze taky vykoupat. Cestou dolů nás trochu překvapil jeden stromový had, byl sytě zelený, dlouhý a tenký, spíše vypadal jako stonek rostliny. Já okolo něj prošel bez povšimnutí, Evička to zjistila, když projížděla očima od ocasu v domnění, že je to nějaká kytka, až narazila na hlavičku. Naštěstí nikomu nic neudělal, navíc se jednalo o Bičovku (užovkovitý had), který pro člověka není nebezpečný.

Vodopády jsou asi největší atrakcí v okolí Luang Prabang, byli jsme zde ráno okolo 10 hodiny, ale moc lidí tu nebylo, navíc málokdo vystoupal až nahoru nad vodopády. Většina návštěvníků byla dole u menších bazénků.

Poté, co jsme se nabažili u vody jsme zajeli do místní restaurace, na kterou mi dali tip v půjčovně motorek. Mají zde totiž vlastní malý vodopád a přírodní bazének. Většina lidí přijíždějících na vodopády organizovaně se pravděpodobně najedí něčím ve stánku u vstupu nebo v nějaké restauraci u silnice, obojí bude dražší a ne tak pěkné. Opět se ukázala výhoda motorky, díky které můžeme svobodně stavět kde chceme a navíc pronájem vychází levněji, než kdybychom na vodopády jeli tuk-tukem (sdílené taxi v podobě trojkolky nebo malého náklaďáku, který má na korbě dvě lavice pro pasažéry.

Cestou zpět jsme ještě projeli kolem sloní rezervace (četl jsem, že se k nim příliš dobře nechovají a slony přetěžují, nemohu potvrdit, nenavštívili jsme), dále kolem buvolí farmy, kde měli výbornou zmrzlinu a také jsme zastavili u jednoho buddhistického chrámu. Mimo to jsme sjeli na jednu boční silnici k břehu Mekongu, kde ode mě Evička dostala malý rychlo-kurz řízení poloautomatické motorky, šlo jí to velmi dobře.