Cesta z Luang Prabang do Vientiane

Z Luang Prabang jsme se vydali dále autobusem do hlavního města Vientiane. Autobus měl odjíždět v 11 hodin ráno, očividně přišlo málo lidí a tak to vypadalo, že odložili odjezd na 14:00, kdy měl jet další spoj, nakonec se autobus zaplnil okolo jedné hodiny a vyrazili jsme. Jednalo se o místní autobus pro zhruba 30 lidí, byl čistý a dobře udržovaný. Je vidět, že místní si tu svých věci váží, ve Vietnamu nám to tak nepřipadalo. Na střechu se uložil náklad a zavazadla, přikryl plachtou a vyrazili jsme. V autobuse byly v řadě 2 a 1 sedačka a v uličce se sklápí menší sedátko.

Dvě třetin cesty vedou přes hory a cesta se neustále klikatí, často jsme přejížděli nějaké horské sedlo, jeli po hřebeni hor a měli bombastické výhledy do všech stran. Vzhledem k tomu, že jsem byl nejvyšší v autobuse, měl jsem dost dobrý výhled i z třetí řady sedadel. Jelo nás minimum turistů, většina byli místní. Vedle mě na malé sedačce v uličce seděla mladá Laosanka, která mi často usínala na rameni, jelikož měla opěrku jen do půli zad, nevadilo mi to, když jsem zrovna netasil foťák na okolní hory.

Celá cesta má 380 km a jeli jsme ji 11 hodin s tím, že jednou večer jsme stavěli na půl hodiny na jídlo a také byly krátké pauzy na WC ve dvou horských sedlech, kde byly skvělé výhledy. Během zastávek jsme ani neřešili nákup něčeho k zakousnutí, ale kochali se výhledy. Jako třešnička na dortu bylo druhé horské sedlo, kam jsme přijížděli pár minut před západem slunce a byl tu široký výhled na protější hory. Nevím, jak to řidič načasoval, ale bylo to skvělý!

Okolo půlnoci jsme dorazili na severní autobusové nádraží ve Vientiane. Městská autobusová doprava v noci nejezdí (v ostatních městech nejezdí vůbec), tak jsme byli odkázáni na nenasytné tuk-tuk řidiče. Mají tu monopol a smluvené přemrštěné ceny (na místní poměry) pod které nejdou. Za jízdu 8 km do centra po nás chtěl více než byla poloviční cena celé jízdenky z Luang Prabang, nakonec jsme se připojili k jedněm místním a jeli společně, malinko nám řidič zlevnil, ale stejně jsem z toho nebyl nadšený. Přidal se k nám i jeden mladý pomatený Číňan. Nabídl jsem mu ať jede s námi, abychom mohli tlačit na cenu, anglicky neuměl, tak jsem použil překladač v mobilu, načež na mě začal něco chrlit čínsky, jak kdybych mu měl snad rozumět. Druhá vtipná situace nastala na hostelu, kdy se snažil mluvit Čínsky na recepčního, který neustále opakoval anglicky, že mu nerozumí, navíc mu odmítl jeho čínskou bankovku a poslal ho do bankomatu. Aby toho nebylo málo, ten člověk přijel v kalhotách a tričku bez jakéhokoliv zavazadla. Nevím, kde nakonec spal. My se ubytovali ve zmíněném hostelu nedaleko centra města.