Další zastávkou bylo město Sapa a jeho okolí (stejnojmenný název nese největší vietnamská tržnice v Praze). Je to horské město na severu země poblíž Číny, více turistické (čehož jsme se trochu báli). Z města se dají podnikat pěší výlety po okolních vesnicích nebo se dá zajet na motorce k nedalekým vodopádům, či do nejvýše položeného horského sedla ve 2000 m n. m. Velkým lákadlem je nejvyšší hora Vietnamu a celé Indočíny, kterou je Fansipan (3143 m).
Do Sapy jsme přijeli 28.10.2019 navečer a ubytovali se v jednom z místních penzionů trochu dál od rušného centra. Druhý den ráno po probuzení se nám otevřel skvostný výhled na horský hřeben naproti přes údolí, který zahrnoval také nejvyšší horu Fansipan.
Na nejvyšší horu Fansipan jsem se chtěl původně vypravit, ale po zjištění informací o výstupu jsem si to rozmyslel. Před několika lety Vietnamci na vrchol vystavili unikátní lanovku, která trhá rekordy. Je dlouhá cca. 6,3 km, překonává převýšení přes 1400 m a celý systém je pouze na třech nosných sloupech. Je to jedna z hlavních možností, která vás dostane na vrchol během 20-ti minut za 700 000 VND (700 Kč = 28 EUR), což je poměrně dost a hlavně to není ono v porovnání s pěším výstupem. Pěšky se na vrchol dá jít oficiálně pouze s průvodcem např. v podobě 2 denního výletu s přespáním v kempu kousek pod vrcholem, ale ceny jsou okolo 120 USD. Jedná se o značenou cestu, kterou jsem si na mapě také našel sám včetně dvou kempů, problém je, že je zakázán výstup bez průvodce a na začátku treku je kontrolní hlídka. Šlo by podvádět a hlídku obejít, ale nebylo by možné se nikde zdržovat nebo třeba přespat v kempu ve 2800m a na vrchol vyjít druhý den na svítání. Po zvážení pro a proti jsem si řekl, že mi to za to nestojí a nechtěl jsem jet ani lanovkou ani jít s průvodcem. Nelituji toho. V tomto jsou zlaté horské výlety v Alpách.
Jelikož se o nás pokoušelo nachlazení, první den v Sapě jsme se vydali pěšky do údolí Mung Hoa pod městem na malou procházku, ale nakonec se z toho vyklubal půldenní výlet s krásnou scenérií zahrnující kombinaci rýžových polí a hor v pozadí. Za vstup do okolních vesnic se platí poplatek, ale budiž, údajně to je na podporu místních. Posuďte sami z fotografií níže jak to bylo malebné.
Druhý den jsme spíše odpočívali, jelikož jsme ještě více nastydli, jen navečer jsme se prošli po Sapě. Po setmění tu bylo poměrně chladno a byli jsme vděční za naše lehké péřové bundy.
Třetí den mi to nedalo a půjčil jsem si motorku, Evičce nebylo stále moc dobře, tak zůstala na hotelu a prolívala se zázvorovým čajem.
Vyrazil jsem do 15 km vzdáleného horského sedla Tram Ton, kde vede nejvýše položená silnice ve Vietnamu ve výšce 1950m. Jsou odtud krásné výhledy z vyhlídky, kde je malý parčík, taková oáza klidu s malým buddhistickým chrámem, nebo spíš jen malou modlitebnou či jak to nazvat.
Cestou se projíždí okolo stříbrného vodopádu (Silver Waterfall), který je vidět ze silnice a o několik set metrů dál je výchozí bod pro výstup na Fansipan nebo kratší procházka k vodopádu lásky (Love waterfall), původně jsme se chtěli společně projít sem, ale nabírání síly a léčení krku a rýmy bylo přednější.
Čtvrtý den ráno jsme 1.11. odjeli místním autobusem do zhruba 8 hodin vzdáleného města Dien Bien Pho, které je nedaleko laoské hranice a náš plán byl odtud dále přejet do Laosu pozemní cestou. Četli jsme strastiplné články o této cestě ze Sapy, která se hodně klikatí horami, proto jsme zvolili denní místní autobus, jednalo se o menší dodávku pro zhruba 15 lidí (a něco navíc, když si lidé sesednou více k sobě), autobus také funguje jako kurýr, takže občas zastavuje, vyzvedává balíky, vykládá převážená jablka z Číny a jiné zboží. Výhodou je, že zastaví kdekoliv na mávnutí ruky. Cesta nakonec nebyla vůbec tak strašná, ba naopak uteklo to rychle a měli jsme výhled do krajiny, v noci bychom se v lůžkovém autobuse stejně nevyspali a navíc nic neviděli.
Užitečné odkazy:
Česky:
https://severni-vietnam.cz/sapa/
http://www.vietnamista.cz/products/cely-text1/
Anglicky:
Czech
English
French
German
Russian
Spanish