Hanoi

4.10.2019 jsme přistáli na Hanojském mezinárodním letišti Nội Bài, pořídili si místní SIM karty s předplacenými daty na internet, vyzvedli hotovost, odmítly dotěrné taxikáře a přejeli místním autobusem do centra se ubytovat. V ten moment začal ten pravý kulturní šok! Na ulicích Hanoje je neustále rušno, během minuty by snad nebyl problém napočítat i 100 motorek, všichni troubí, kličkují a proplétají se mezi sebou, ve městě je smog a prašno. Přejít silnice může být pro někoho noční můrou.

Po malé procházce jsme došli do starého centra, kde jsme se ubytovali. Ubytovací standard je tu nižší (počítám-li levné hotely a guesthousy), pokoje často dosti letité, v koupelně je občas nějaká netěsnost či začínající plíseň – na to je potřeba si dávat pozor. Po otevření balkonu jsme měli uspokojující výhled na sousední dům a pár stromů, ale zvuk motorek, které burácely dole na silnici, to rozhodně nepřebilo, navíc bylo dost horko. Moc se mi tu nelíbilo.

Večer jsme vyrazili do města, ochutnali první vietnamské jídlo – Bun cha, což jsou rýžové nudle s vepřovým a bylinkami. Bylo to výborné a naše nálada trochu pookřála. Po propletení se několika ulicemi, kde byl rušný večerní život, jsme došli do pěší zóny k jezeru Ho Guom. Na jezeře je ostrůvek s buddhistickým chrámem a kolem jezera byla oáza klidu. Místní zde posedávali na lavičkách, tancovali, děti si hrály, byli zde pouliční umělci, kavárny a občas i nějaké kulturní vystoupení. Příjemně jsme se prošli a odreagovali.

Druhý den (5.10.2019) byl ve víru nakupování, záměrně jsme přijeli bez nepromokavých bund, jelikož ve Vietnamu si nechává spousta outdoorových značek šít oblečení. Měl jsem vyhlídnuto několik obchodů předem kam jít, ceny byly příznivější než v Čechách. Dopoledne jsme spíše prospali na hotelu a odpoledne vyrazili shánět bundy. V Hanoji je pro přepravu užitečná aplikace Grab (obdoba Uberu), kde máte fixní ceny, možnost dopravy i na motorce (pro 1 osobu) a máte jistotu, že vás taxikář nevezme na hůl. Bohužel jsem si omylem stáhnul vietnamskou verzi aplikace místo anglické, které jsem nerozuměl, takže s Grabem jsem na poprvé nepochodil a rozhodli jsme se vyzkoušet místní MHD – autobusy. Stojí pakatel, ale strašně těžko se mi zjišťovalo, který kam jede. Nakonec nám pomohla napůl alespoň jedna aplikace (nešlo v ní navigovat z místa A do místa B), ale šlo rozkliknout zastávku s číslem linky a zobrazit si na mapě odkud kam jezdí. Když to shrnu, po půl dne shánění bund, návštěvě 3 outdoorových obchodů a pozorování městského ruchu jsme navečer pochodili.

Další den jsme se rozhodli pro přesun do klidnější oblasti za město, konkrétně provincie Ninh Binh, která je cca. 2,5 hodiny cesty vlakem z Hanoje na jih. V Hanoji jsme příliš památek neviděli, dali jsme raději přednost přejezdu na venkov. Tímto Hanoj nijak neodsuzuji, byli jsme zkrátka ještě trochu znavení z cesty z Evropy a chtěli si více odpočinout.