Rucu Pichincha

Dalším jednodením výletem z Quita byl 12.7.2022 výlet na vrchol sopky Rucu Pichincha, která se tyčí nad městem. Cestu nám usnadnila lanová dráha, která nás vyvezla do výšky 3 945 m n.m., jedná se tak o jednu z nejvýše položených lanových drah na světe, kde je parádní vyhlídka na celé Quito. Odtud dále pokračuje turistická pěšina travnatým porostem vzhůru.

Evča poslední dny bojovala se žaludečními potíži a i tady je měla, domnívali jsme se, že se jich od Galapág ještě nezbavila, ale jak jsme později zjistili, zde hrála roli nadmořská výška, která to vyvolala. Nakonec jsme se dohodli, že se vydám sám napřed k vrcholu a Evča si půjde pomalu svým tempem nebo se vrátí k lanovce.

I na mě výška trochu působila a při rychlém pohybu jsem se nadmíru zadýchával, ale jak to u mě v horách bývá, nadšení mě hnalo rychle vpřed. Postupně jsem se přiblížil skaliskům, které se obcházeli zprava a cesta začala stoupat suťovitým terénem. Mraky se přelévaly přes hranu hřebene a chvílemi bylo vidět jen na pár metrů před sebe. Po zhruba 2,5 hodinách chůze jsem dorazil na vrchol ve výšce 4698 m.n.m., bylo to zatím nejvyšší místo, kde jsem kdy byl.

Vrchol střežil Čimango Andský – sokolovitý dravec, který dominoval vrcholku. Bylo oblačno a místy se otevřelo okno v oblacích a naskytl se mi výhled do části údolí. Na vrchol dorazil ještě jeden Evropan, sympaťák Lorant, se kterým jsem se při sestupu dal do řeči a dvojice místních kluků. Necelou hodinku jsem pobyl na vrcholu, posvačil a vyčkával, až se trochu roztrhají oblaka, poté jsem se dal na sestup. Evičku jsem potkal ve výšce mezi 4300-4400m, kam nakonec pomalu dorazila a společně jsme se dali na sestup, časově bychom to už na vrchol společně nedali. Počasí se měnilo z minuty na minutu, jednu chvíli začali padat malé krupky a po chvilce se zase rozzářilo sluníčko. U lanovky jsme si ještě popovídali s Lorantem, dali mu pár tipů na cestu na Galapágy, vypili horkou čokoládu a v podvečer jsme se vrátili zpět do Quito, byl to povedený výlet, jen bylo škoda, že Evču trápila výška a žaludeční potíže.

Vcelku mě překvapilo, kolik nezkušených a nevybavených lidí se vydalo na vrchol, cestou jsem potkával turisty v džínách a teniskách, často bez vhodné obuvi a někteří dokonce neměli ani vodu, o aklimitizaci na výšku ani nemluvě, já byl alespoň aklimazitován z Kolumbie do 4 tisíc. Poslední část výstupu byla poměrně exponovaná a díky proměnlivosti počasí by nebyl ani problém se ztratit ve svahu v mlze, nemít mapu a neumět se orientovat v horách. Bohužel stále více lidí se vydává do vysokých hor, aniž by si uvědomovali svou neznalost, nepřipravenost a nezkušenost a podceňují situaci.