Evička a Kuba na cestě

Galapágy – San Cristóbal (3.část)

Zveřejněno v od Jakub Kachelmaier

Galapágy jsou ekvádorským souostrovím, které leží 1000km západně od pobřeží v Tichém oceánu. Skládá se z 19 větších ostrovů, z toho 4 jsou trvale obydlené a dalších stovek menších ostrůvků a skalních výběžků. Ostrovy jsou známe svými zvířecími druhy, žije zde mnoho endemických druhů (které nikde jinde na světě nežijí) jako například obří suchozemské želvy sloní, několik druhů leguánů, které svým stoickým postojem a šupinatou kůží připomínají bájné draky, mnoho ptačích druhů a dva druhy lachtanů. Na ostrovech se inspiroval svou teorií evoluce také sám přírodovědec Charles Darwin.

My jsme postupně navštívili tři obydlené ostrovy a to Santa Cruz, Izabela a San Cristobal.

San Cristobál je nejvýchodnějším ostrovem, přístavní městečko Puerto Baquerizo Moreno je hlavním městěm Galapág, ostrov obývá okolo 6000 obyvatel. Je zde největší kolonie lachtanů a také mnoho druhá ptactva. Připluli jsme v pondělí 27.6.2022 v podvečer, cesta lodí byla obdobná jako ty předchozí, trvala opět něco přes 2 hodiny a jela s námi místní početná partička sportovců, kteří se všemu smáli a popíjeli nějaké sladké čůčo, bylo s nimi veselo.

Oproti Santa Cruz je San Cristobál daleko klidnějším místem, okolo přístavu jsou bary, restaurace a hlavně spousta polehávajících lachtanů, dál od centra, kde jsme bydleli, byl klid jako v hrobě až na otravné kohouty, kteří nám kokrhali pod okny každé ráno v 5 hodin. Ostrov nabízí možnost výletu do kopců ve vnitrozemí a má hned několik přístupných pláží pěšky jak severně tak jižně od města.

Na ostrově jsem měli zarezervováno 5 nocí s tím, že já poté sám odletím do vnitrozemí do hor u Quita a Evča si dopřeje ještě jeden týden odpočinku na sluníčku na plážích, než se ke mně připojí. Při příjezdu na ostrov jsme zjistili, že malé nepokoje místních obyvatel vypukli už i na Galapágách, na Isabele blokovali rybáři vstup do přístavu, takže nemohli vyplout lodě ani na výlety ani na sousední ostrovy (měli jsme opět štěstí, že jsme o den dříve odjeli) a druhý den jsme zaznamenali protest a blokádu silnice i na San Cristobalu, naštěstí proběhlo vše v klidu a místní úřady se hned dohodli na smířlivém řešení, aby nebyl narušen turistický chod. Galapágy zažili dvouletý úpadek kvůli covidu a útlumu turismu na bod mrazu a nyní situaci zužovala stávka ve vnitrozemí Ekvádoru, která už přes dva týdny eskalovala, v některých oblastech byl vyhlášen mimořádný stav a stále probíhala blokáda silnic, mnoho lidí své turistické zájezdy proto rušilo. Díky okolnostem jsem přehodnotil situaci a rozhodl se zůstat s Evčou o týden déle v naději, že se zatím situace v Ekvádoru uklidní. Stávka byla nakonec ukončena den poté, co jsem přerezervoval svou letenku a nám se ulevilo, že budeme moci následně projet Ekvádor pozemní cestou.

Druhý den po příjezdu jsme se vydali prozkoumat pláže a vyhlídky severo-západně od města. Nejprve jsme se zastavili na městské pláži Play Mann, na které bylo více lachtanů, než lidí a několik místních restaurací zde nabízelo občerstvení, odtud jsme pokračovali na další písčitou pláž Playa Punta Carola za město, bylo zde opět hodně lachtanů. Já jsem se na chvíli vykoupal s lachnatem a prozkoumal mořské dno, které bylo díky písčitému podkladu a vlnám dost zčeřené, Evča se držela raději na břehu, foukal vítr a voda nebyla zkrátka nejteplejší.

Na Galapágách žijí dva druhy lachtanů – prvním je lachtan galapážský, endemit, který je nejmenším lachtanem, samci dorůstají do 150cm, váží do 65kg a mají šedohnědou srst. Druhým je Lachtan mořský, také endemit, který je zbarven od zlatavě hnedě až po černou (zvláště, když má mokrou srst) a je podstatně větší, samci mají okolo 2 metrů a váří i přes 200kg, samice jsou oproti nim poloviční. Často lze na pláži spatřit dominatního alfa samce, který neustále štěká , hejká a odhání od svého samičího harému jiné samce, kteří v některých případech před silnějším samcem prchají rychle do vody.

Z pláže jsme pokračovali dlážděnou cestičkou mezi křovisky na několik hezkých vyhlídek nad oceánem k místu zvané Bahia Tijeretas, je to zátoka, která je ze tří stran obklopena skalisky a kameny, na kterých se opět povalují lachtani, přístup do vody je z mola, v průchodu vám většinou jen zaclání jeden až dva lachtani. Voda zde byla průzračně čistá a šnorchlování moc pěkné, plavalo zde spousty hejn malých rybiček, lachtani a také mořské želvy minimálně metr veliké. Občas zde prolétl pelikán nebo terej modronohý.

V této oblasti také hnízdí fregatky, další ptačí druh, poměrně veliký, rozpětí křídel mohou mít až k 2 metrům a sameček je černý typicky s červeným lalokem na prsou, který v období tokání nafukuje a vábí tak samičku. Samičky jsou menší a více žíhané do bílých a šedých barev. Poslední večer před odjezdem se nám právě na tomto místě podařilo na ně narazit, kroužili nám přímo nad hlavami.

Tentýž den jsme po další vyhlídce nad útesy ještě (na můj podmět) pokračovali zhruba 2km na pláž Baquerizo, cesta byla kamenitá a slunce pomalu ale jistě zapadalo, takže jen co jsme došli na místo, hned jsme zase spěchali zpět, navíc přes kopec a docházeli do města už za tmy s čelovkou, Evča z toho byla trochu popuzená, ale zvládli jsme to.

29.6. jsme zavítali na pláž La Loberia jižně od města kousek od letiště, takže vám během dne může proletět nad hlavou 1-2 letadla, není zde hustý provoz. Nejprve jsem tu byl sám, Evče nebylo ten den dobře, ale nakonec také dorazila, počasí se na San Cristobalu umoudřilo a bylo převážně slunečno, takže by byl téměř hřích sedět na pokoji za oknem. La Loberia je moc pěkná písčitá pláž, již tradičně ji obývají místní lachtani a ve vodě je spoustu mořských želv, občas je vlny zanesou téměř ke břehu a lze je pozorovat i ze souše.

Další kilometr za pláží podél oceánu se nachází na skalisku vyhlídka, která je krásnou pozorovatelnou ptactva, když je člověk trpělivý a chvíli vyčká. Podařilo se mi tu spatřit Tereje maskového – je největším z terejů, rozpětí křídel má až 170cm, je celý bílý až na černý ocas a konce křídel. Další z ptactva se tu proháněli Faetoni červenozobí – metr dlouzí tropičtí vodní ptáci, kde polovinu jejich délky tvoří dlouhatánský ocas, na skalách také hnízdili galapážští rackové s výraznými červenými kruhy okolo očí a již dobře známí terejové modronozí. Občas vysoko na obloze prolétla nějaká fregatka.

30.6.2022 jsme si přivstali a ráno v osm odjížděli na půldenní výlet s jedním španělským párem taxíkem na pláž Playa Puerto Chino s jednou zastávkou na želvy a druhou v kopcích u jezera. Nejprve jsme zastavili v záchranné stanici, kde chovají a snaží se zvýšit reprodukci želv sloních. Po osídlení Galapág lidmi byly želvy často loveny, později jim na ostrovech vznikli noví predátoři v podobě potkanů, koček, kteří je mohou ohrožovat v jejich útlém věku. Na některých ostrovech jsou dokonce některé podruhy želv jen v jednotkách kusů oproti dřívějším tisícům. Celkově na Galapágách dnes žije okolo 12 000 želv a díky místní výzkumné stanici vznikají tyto centra, kde odchovávají malé želvičky, které jsou později vypouštěny do přírody. Měli jsme zde příležitost prohlídnout si tentokrát jak malé mladé želvičky, které by se vám vešli na dlaň až po opět velké obry. Uvědomili jsme si, že zde mají trochu jiný krunýř a krk oproti např. želvám v rezervaci na Santa Cruz.

Po procházce mezi želvami jsme dojeli na konec silnice k pobřeží, odkud jsme došli na pláž Playa Puerto Chino – je to nádherná písčitá pláž, byli jsme ten den prvními návštěvníky, předběhlo nás jen několik lachtanů. Bohužel bylo pod mrakem, větrno a tudíž i chladněji a voda byla zčeřená, takže jsme váhali, zda-li jít šnorchlovat, nakonec jsme se pokochali na vyhlídce na skalce nad pláží, zahlédli ve vodě želvu a vrátili jsme se zpět k autu.

Řidič nám cestou zpět zastavil ještě na jedná vyhlídce na oceán a poté nám zastavil u jezera El Junco. Je to jediná sladkovodní nádrž na Galapágách, jinak zde nejsou řeky a proto je tu i minimum pitné vody. Užitková voda v domácnostech je nejprve odsolována a k pití se používá balená voda ve 20-ti litrových vratných kanystrech. K jezeru vede několik set metrů dlouhá hliněná cesta vzhůru do kopce, jelikož se zde v kopcích většinu času drží mraky a mlha, nebyla nejlepší viditelnost, ale i tak to byla pěkná zastávka.

Později v následujícím týdnu jsem si ještě půjčil horské kolo a vyjel si sem znovu, nahoru jsem se pěkně zapotil, jelikož to bylo 2 hodiny stále jen vzhůru, ale stálo to za to, v klidu jsem si obešel celou lagunu, pokochal se i výhledem na pobřeží, když se na chvíli rozestoupili mraky a dolů jsem si užil rychlý sjezd téměř pořád z kopce, cestou jsem zastavil v druhé obydlené obci na ostrově – El Progresso – název, který znamená v překladu pokrok byl spíše opakem toho, co jsem viděl – ospalá vesnice, kde „lišky dávají dobrou noc“, bylo zde jen pár místních vysedávajících na zápraží v ulici u kostela a malého parčíku, jinak nikde nic zvláštního. Cestou zpět do města jsem ještě narazil podél silnice na pár pomerančovníků, tak jsme následující dva dny měli domácí 100% pomerančový džus.

Odpoledne po výletu autem nás řidič ještě ochotně zavezl k pláži Punta Carola, kde jsme se chvli zdrželi a pak přešli na šnorchlování k Bahia Tijeretas, opět to bylo super, byli tu hraví lachtani a navíc se udělalo hezky a vyšlo nad obzor sluníčko. Podvečer jsme vyšli na vyhlídku nad zátoku…

12 dní nám na San Cristobalu uteklo jako voda, střídavě jsme chodili na jednu či druhou stranu od města pozorovat ptáky, lachtany, leguány a podmořský svět, trochu se koupali nebo slunili a večer občas zašli na grilovanou rybu nebo na něco nezdravého jako hamburger s hranolkama a podobně, jelikož nám po třech měsících už pomalu začínali lézt místní stereotypní jídla krkem, (jak v Kolumbii tak tady) se v místních restauracích podává nejčastěji rýže s kuřetem bez sebemenšího pokusu to trochu ochutit, okořenit a polévky, v které plave vyvařená hovězí kost a brambora bez chuti.

Galapágy jsou unikátním ekosystémem a byl to obrovský zážitek vidět všechny ty zvířata, které dost často jinde na světě ani nejdou spatřit. Dopřáli jsme si v podstatě veliký luxus, jelikož jsme zde strávili hned 3 týdny. O Galapágách se říká, že jsou velmi drahé, ale nemusí to tak být zcela, vždy záleží na přístupu a prioritách. Většina lidí sem přijede sotva na týden na plavbu luxusní lodí a zaplatí za týden několik tisíc dolarů za osobu, jiní si koupí letenku, zarezervují ubytování u místních na jednom z obydlených ostrovů, navštíví volně přístupná místa po vlastní ose bez průvodce a zaplatí si jen několik jednodenních výletů. S placenými výlety jsme od samého začátku měli dilema, zda-li to za to stojí díky dle mého přemrštěným cenám a chabé organizaci, kde vám vlastně nikdo nic negarantuje, chtěli jsme nějaký výlet původně vyzkoušet, ale nakonec jsme se jim na to vybodli a viděli téměř vše i bez místních agentur, které nám nepadli do oka.

Malá kritika na závěr:
Díky delšímu pobytu a styku s místními jsme bohužel také zjistili, že některé věci se na veřejnosti prezentují odlišně, než jaká je realita a běžný turista to hned nepozná. Jak nám někteří potvrdili, hlavní záměr agentur jsou jen a pouze peníze a vybírají je opravdu ve velkém, bohužel už nehledí příliš na kvalitu služeb. Člověk platí turistickou daň na ostrově po přejezdu, další daň za využití přístavu, za lodní taxi, aby nás převezla loďka 30 metrů k lodi, místo, aby prodloužili nástupiště a zkrátili každodenní nekonečné fronty lidí a jiné nesmyslné položky. Místní obchody cíleně okrádají, stalo se nám to několikrát, kdy nám špatně vrátili méně, než měli, občas jsme to zjistili a nárokovali si, co nám patří, občas jsme si to uvědomili až zpětně. Dalším nešvarem jsou chybějící cenovky v supermarketech a malých potravinách, často vám, jakožto turistovi, napálí u kasy nesmyslnou cenu a tak je potřeba se neustále ptát a ověřovat si to, bylo to hodně otravné, ale už z principu jsem nechtěl, aby jim to procházelo a já platil kolikrát i několikanásobně víc za obyčejný kus zeleniny nebo pečiva. Bohužel si tím z dlouhodobého hlediska škodí a kazí si sami vlastní pověst. Dost často bývají ti vychytralí hlavně taxikáři ve většině zemí, tady jsou to hlavně místní obchodníci, kteří jsou bohužel zkažení velkým přívalem západních turistů (převážně Američanů).
Další pozoruhodností je, že se na Galapágách údajně zakázalo před lety používat jednorázové plasty, možná, že ty dražší hotely u nábřeží to i dodržují, ale většina místních obyvatel používá igelitové sáčky na každou drobnost, místní zemědělci mají na trhu již předem zabalené jednotlivé ovoce a zeleninu v pytlíčkách a tak i my jsme za ty 3 týdny nashromáždili hromadu igelitových sáčků. Galapágy se na veřejnosti snaží být ekologičtí a všude zmiňují jak používají obnovitelné zdroje energie, ale nikdo už nemluví o tom, že 85% elektřiny je z dieselgenerátorů, které pracují non-stop za městem a burácí jako zástup nastartovaných kamionů a v přístavu jsou mastné skvrny od oleje. Toť vše ohledně kritiky místní politiky a obchodní strategie, jinak jsou Galapágy opravdu nádherné a jedinečné a všem, zvláště biologům a nadšencům přírody, bych je doporučil všemi deseti k návštěvě!

Užitečné informace:

Přeprava, letenky

  • na Galapágy létá LATAM a Avianca, pouze vnitrostátní lety z Ekvádoru (Quito nebo Guayaquil), před odletem probíhá kontrola zavazadel a je zákaz importu některých potravin (hlavně peckovitého ovoce a zeleniny)
  • mezi obydlenými ostrovy jezdí buď motorové lodě pro cca. 25-30 lidí (30 USD/jízda) nebo létají malá vrtulová letadla (cca. 120-140 USD)
  • z letiště Baltra jezdí autobusy na Santa Cruz (2x 5 USD za autobus + 1USD trajekt) nebo taxi (20 USD), na letiště na San Cristobalu lze dojít do 10ti minut pěšky. Je logisticky výhodné přiletět na jeden ostrov a odlétat z druhého (ušetříte čas i peníze za loď), na Isabelu létají pouze malá letadla v rámci přeletů mezi ostrovy.
  • taxi v rámci města je většinou za 1,5 USD

Ubytování

  • většina hotelů je poměrně nákladnějších od 50 USD/noc až po stovky dolarů, ale na Airbnb nebo po oslovení místních (stačí oslovit na nějaký bezejmenný hotel bez internetových stránek na WhastApp, zeptat se v agenturách, na facebookových stránkách o Galapágách atp.) se dá dostat na 20-30 USD/noc za dvoulůžkový pokoj s vlastní koupelnou.

Stravování

  • potraviny jsou dražší než na pevnině, některé trvanlivé věci, které nejsou zakázané, sladkosti atp. si lze dovézt z pevniny, zelenina je levná při nákupu na městském trhu od místních babiček, příklad cen potravin:
    8 banánů – 1 USD
    8 mandarinek – 1 USD
    6 vajec – 1 USD
    500g sýr – 5 USD
    pečivo – 0,35 USD/houska
    6l kanystr vody – 3 USD
    kuřecí maso – 2-3 USD/kg
  • restaurace – v případě „turistických“ podniků na nábřeží může stát jídlo 15-25 USD, u místních restaurací o 100m dál, kde servírují polévku, druhé jídlo (ryba/kuřecí/hovězí/vepřové s rýží, fazolemi, salátem) a džus dáte v průměru 5 USD/porci
  • v Santa Cruz je v Pelican bay automat na plnění lahví pitnou vodou (cca. 2 USD/10 litrů vody)

Výlety a cestovní agentury

  • půjčovné kol – 15 USD/den
  • půjčení šnorchlovacího setu a neoprenu – okolo 5-10 USD/den – je daleko výhodnější si ho předem koupit a při odjezdu prodat jiným turistům
  • jednodenní výlety (někdy jen půldenní) se pohybují okolo 150 – 250 USD/os. , ve všech přístavních městech jsou desítky agentur, které nabízejí to samé, nikdo vám bohužel neřekne s jakou lodí a průvodcem pojedete, recenze o spokojenosti neexistují, ale za pěkného počasí s organizovanou společností to může být super (nemáme však osobní zkušenost)
  • vždy je potřeba smlouvat
  • je dobré si uvědomit, že na některých výletech člověk stráví více než polovinu času na houpající se motorové lodi, kde mu může být špatně a pak je na malou chvíli „hozen“ do vody na šnorchlování
  • nejvíce výletů je ze Santa Cruz, ale přijde mi dost hloupé vyrazit např. na Los Tunneles na Izabele ze Santa Cruz, znamenalo by to se 2,5 hodin houpat na jedné lodi na druhý ostrov, pak další hodinu na druhé a to samé absolvovat po obědě ten samý den zpět.

Ostatní

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

cs Czech
cs Czechen Englishfr Frenchde Germanru Russianes Spanish