Christchurch je největší město jižního ostrova, žije zde okolo 350 tisíc obyvatel. V letech 2011 a 2012 bylo město silně zasaženo zemětřesením a v roce 2019 zde byl spáchán otřesný teroristický útok ve dvou mešitách, kdy útočník zavraždil přes padesát lidí.
Do Christchurch jsme přijeli 19.3.2020 a navštívili jsme nejprve botanické zahrady a poté samotné centrum, které bylo nejvíce zasaženo zemětřesením, bylo to patrné na každém rohu, mnoho budou muselo být zbouráno nebo nastaveno novou moderní výstavbou. Na hlavním náměstí se nachází anglikánská katedrála Krista (Christ Church Cathedral), která byla v minulosti opakovaně zasažena zemětřesením, nejvíce v roce 2011, kdy se zbortila věž katedrály i část samotné lodi, nejprve bylo rozhodnuto o demolici celé stavby, ale po soudním řízení bylo rozhodnuto katedrálu zachránit. Při naší návštěvě byla katedrála pouze zakonzervována a vyztužena, aby se nezřítila.
Touto dobou se na Zélandu objevilo několik nakažených lidí s koronavirem tak jako jinde po světě již o několik týdnů dříve, o půlnoci 19.3. se uzavřely hranice všem cizincům a dále byli přijímáni na letišti pouze místní obyvatelé, kteří se vraceli domů. My situaci už více než dva týdny sledovali a tušili jsme, že z toho nevěstí nic dobrého. Evička zvláště sledovala dění v Evropě, já tomu takovou váhu a důležitost nepřikládal v domnění, že jsme dostatečně daleko a poměrně izolovaní od okolního světa.
Následující den 20.3. jsme se ubytovali severně od Christchurch v jednom malém městečku s tím, že si po dvou měsících cestování po Novém Zélandu potřebujeme odpočinout a dopřejeme si na několik dní trochu více civilizovaného žití v pronajatém domečku, když jsme neustále spali převážně v autě. Den poté 21.3. byl v poledne po projevu premiérky vyhlášen druhý stupeň pohotovosti s drobnými omezeními, my jsme neváhali a rozhodli se vyrazit neodkladně na trajekt, abychom nezůstali odřízlí na jižním ostrově a začali jsme po zvážení pro a proti chtě nechtě hledat možnosti jak se dostat zpět do Evropy, situace nabírala na vážnosti a naše tušení, že se to zhorší, bylo správné.
Tentýž den jsme odpoledne absolvovali nevyspalí a již ve stresu 4 hodinou cestu na trajekt a na noc přepluli do Wellingtonu, měli jsme štěstí, že se nám podařilo zakoupit místo na trajekt, běžně to bývá vyprodané na několik dní dopředu. Postupně jsme hledali letecké spojení, které byly dosti chaotické a omezené, rušily se ve velkém lety, letecké společnosti uzemňovaly svá letadla, ceny letenek astronomicky stoupaly, tranzit přes Austrálii, kde byla většina přestupů, byl problematický, později byl třeba úplně zakázán přestup v Singapuru aj. nepříjemnosti.
23.3. novozélandská vláda vyhlásila třetí stupeň pohotovosti s tím, že 25.3. začne čtvrtý stupeň ohrožení a každý si musí zajistit ubytování v místě, kde se nachází, jelikož bude na měsíc kompletní izolace (tzv. lockdown) celé země, bude zákaz cestování, uzavření škol, většina zaměstnání, která nejsou důležitá se pozastaví, kromě lékařů, policie, potravinového průmyslu, zemědělství apod., otevřeny budou pouze obchody s potravinami. Nám se podařilo sehnat letenky za rozumnou cenu s Qatar Airways na 12.dubna do Německa s jistou šancí, že letadlo poletí a chtěli jsme se vydat hledat ubytování na nejsevernější části ostrova, jelikož jsme se chtěli alespoň přesunout do teplejších krajin subtropické části ostrova. Nakonec se na nás usmálo štěstí a jedna milá Češka Eliška nám se svým novozélandským mužem nabídla ubytování v domě, který dříve sloužil jako ubytování pro turisty na AirBnB u národního parku Tongariro, byli jsme za to moc rádi a nabídku vřele přijali. O dva dny později se k nám připojil ještě jeden milý český pár, takže jsme měli i fajn společnost.
Tři týdny v karanténě utekly jako voda, po dlouhé době jsme čas strávili „nicneděláním“, koukáním na filmy, hraním společenských her, tříděním fotek a krátkými procházkami po vsi, do národního parku byl bohužel vstup zakázán, takže jsme jen z dálky mohli pozorovat známou Horu Osudu.
12.dubna jsme brzy ráno vyjeli do Aucklandu, absolvovali 4 hodinovou jízdu autem, rozloučili se se Zélandem krásným východem Slunce, odpoledne se nalodili do letadla, absolvovali druhý nejdelší komerční let na světě (17-ti hodinový let z Aucklandu do Doha v Kataru) a poté ještě 6-ti hodinový let do Mnichova (který byl pro změnu liduprázdný), odkud jsme na velikonoční pondělí 13.dubna přejeli dopoledne prázdným vlakem pouze s průvodčím a dalšími 3 Čechy na hranice do Železné Rudy do Čech.
Návrat to byl neplánovaný a předčasný, měli jsme ještě různé plány, ale bohužel nás k tomu pandemická situace na celém světě dohnala. Na Zélandu jsme na neznámo kolik měsíců bez pracovního víza zůstat nechtěli jen tak odevzdaní situaci a být nuceni platit pouze nájem a sedět někde na místě. Qatar Airways, kteří jako jediní vydrželi létat nejdéle letěli z Aucklandu do Doha naposledy 19.4. a všechny další lety jsou zrušeny až do 24.10. (aktuální informace z 5.5.).
Věřím, že svět se z toho dříve nebo později vzpamatuje a žádný konec světa se nekoná, další cestovatelské příležitosti se určitě časem také naskytnou ať už tuzemské nebo zahraniční, krátkodobé či dlouhodobé. Mrzí nás, že jsme nestihli uskutečnit některé další plány, nepodívali se například dál do Pacifiku na některý z ostrovů jako je Samoa, Vanuatu nebo Cookovy ostrovy, na druhou stranu máme bohatou inspiraci kam vyrazit na další dovolenou v budoucnu.
Závěrem bych rád řekl, že téměř tříměsíční pobyt na Novém Zélandu byl kvůli okolnostem neplánovaně delší a přestože byl pěkný, Nový Zéland se nám zdá přeceňovaný, v lecčem, řekl bych, je přitom průměrný a spoustu krásných a podobných míst (hory, jezera, ledovce) jsou krásné i v Evropě. Příliš jsme se neztotožnili s žitím v dodávce a neustálým hledáním místa na nocování, s ověřováním zákazů a příkazů kde se může a kde nemůže nocovat, s hledáním veřejných záchodů a sprch, vařením v kufru auta na veřejných místech atp. a přestože příroda zde byla moc krásná, často nám ta krása nevykompenzovala nespokojenost s auto turistikou a místními pravidly. Na druhou stranu jsme díky koupi auta (která se nám podařilo prodat na dálku jinému Čechovi na konci dubna) procestovali většinu turistických míst celé země a užili si hodně muziky za relativně málo peněz.
Pokračování příště 🙂
Czech
English
French
German
Russian
Spanish