Na nejjižnějším cípu ostrova jsme nejprve prozkoumali oblast The Catlins a poté směřovali po jihovýchodním pobřeží postupně na sever. Podél pobřeží lze zpozorovat různé ohrožené druhy ptáků, lachtany, delfíny nebo například malé tučňáky žlutooké, kteří žijí pouze v této oblasti. Dále od pobřeží jsou také deštné pralesy.
11.3.2020 jsme navštívili maják Waipapa Point Lighthouse, který ještě před několika desítkami let manuálně obsluhovat strážce majáku, než se provoz zautomatizoval. Byl zde výhled na moře a hlavně na lachtany novozélandské (anglicky:New Zealand fur seal), jsou to pěkní macani, samec může vážit okolo 300 – 450 kg. Pokud jim však člověk nezatarasí cestu k moři nebo je nepřekvapí příliš zblízka ve vysoké trávě, nejsou nebezpeční. Hned u majáku jeden pořádný obr pospával v trávě a při procházce po pláže jsme zpozorovali další dva.
Další zastávkou byl nejjižnější cíp jižního ostrova, kde byl pomyslný rozcestník naznačující vzdálenost na jižní pól, který byl o několik set kilometrů blíže než rovník.
Poté jsme dojeli do zátoky Porpoise bay, kde je možné večer po setmění pozoroval tučňáky a občas jde zahlédnout v moři delfíny, nám se bohužel nepoštěstilo, ale i tak to tu bylo pěkné.
Druhý den v této pobřežní oblasti jsme nejprve zastavili v přírodní rezervaci The Catlins, kde jsme se prošli k vodopádům McLean Falls, samotné vodopády nebyly až tak dechberoucí, ale byla to krásná procházka pralesem, kde bylo vše porostlé mechem a kapradím a prozpěvovalo tu mnoho ptáků v okolí. O několik kilometrů dál byly ještě jedny vodopády – Matai Falls kam se prošla Evička sama, o mě se pokoušela nejspíš nějaké nachlazení a počkal jsem na ni v autě.
Poté kromě několika nahodilých zastávek u pobřeží jsme navštívili záliv Cannibal Bay, kam jsme dojeli po několikakilometrové nezpevněné cestě a opět jsme narazili na obrovské lachtany novozélandské, nějakou dobu jsme tu vydrželi je mlčky pozoroval zpovzdálí.
Na Závěr dne jsme chvíli před setměním dojeli ke krásnému majestátnímu majáku Nugget Point Lighthouse, který byl postaven na vysokém skalním výběžku.
13.3.2020 jsme navštívili druhé největší město jižního ostrova – Dunedin, je zde několik univerzit, katedrály, poklidné centrum s náměstím zvané Octagon a krásná táhlá městská pláž, která je v příměstské části dál od centra, nocovali jsme dvě noci u parku v podstatě přímo u pláže, stačilo přejít písčitý val. Také je zde nejprudší ulice na světě (sklon 19°, na necelých třech metrech nastoupáte jeden výškový metr).
Kousek od Dunedinu jsme se také prošli na krásnou pláž Tunnel beach, cesta nejprve klesla na pískovcové útesy, odkud se vytesanou chodbičkou šlo dále po schodek vytesaných v malém tunelu na pláž, která byla přístupná pouze v době odlivu a rozhodně nebyla vhodná ke koupání, díky síle mořských vln.
Dunedin bylo jedno z měst, které se nám poměrně líbilo, město bylo poklidné a hezké s anglikánskou architekturou.
Podél pobřeží se dále táhne několik desítek kilometrů poloostrov Otago Peninsula. Na doporučení několika místních jsme se sem také vypravili a dojeli jsme na nejsevernější cíp, kde se na útesech nachází mezi bývalým vojenským opevněním přírodní rezervace, v minulosti se tu zahnízdili Albatrosi Královští, jedná se o největšího mořského ptáka s rozpětím křídel až 3,5 metru. Místo je to poměrně komerční s nemalým vstupem do pozorovatelny, nám se nakonec podařilo albatrosy spatřit i na sousední vyhlídce mimo placený areál, jelikož pochopitelně krouží kolem. Je zde také pěkné infocentrum s popisem nejen albatrosů, ale také např. tučňáků a lachtanů žijících na Novém Zélandu.
Předtím, než jsme sjeli do vnitrozemí do hor jsme ještě navštívili místo zvané Moeraki Boulders, jedná se o pláž, kde jsou pozoruhodné kulaté balvany, které jsou zvláštní svým pravidelným kulovým tvarem a rozměry o průměru 1 – 2 metry. Skládají se převážně z bahna a jílu a pocházejí s oceánského dna, jejich zformování trvalo 4 – 5,5 milionu let.
Od Moeraki balvanů jsme se vydali do vnitrozemí k nejvyšším horám Nového Zélandu.
Czech
English
French
German
Russian
Spanish