Ha Giang Loop

Do Ha Giang (čti „Ha Zan“) jsme přijeli kvůli hlavnímu lákadlu, kterým je 400 km dlouhý okruh přes hory. Je jako stvořený k vyjížďce na motorce. Dopředu jsem měl nastudované možnosti půjčení motorek, trasu a nemohl jsem se dočkat, zvlášť proto, že jsem před měsícem a půl dokončil autoškolu na motorku (motivací vlastně bylo ježdění a volnost ze sedla motorky v jihovýchodní Asii).

Půjčení motorky:

Je možné vybírat z automatických skútrů, polo-automatických motorek (typicka Honda Wave) nebo manuálních motorek (vše 125cc až na enduro Honda XR150). Automatický skútr zde není moc vhodný, cesta se v horách hodně klikatí, nelze na něm brzdit z kopce motorem, má menší kola, takže je i méně stabilní a taky má větší spotřebu paliva.

Měli jsme předem zarezervované enduro Yamaha XTZ125 (na podobné, ale výkonnější XT660 jsem dokončil autoškolu), ale majitel mě trochu naštval, jelikož byla pryč na okruhu a nabídl nám jinou manuální motorku (Suzuki GD125), měla najeto pouze 400km, takže jsme byli druzí, kdo si ji půjčil. Napřed mě to rozčílilo, že mi v půjčovně den předem na dálku slíbili něco, co nemají a jen nás k sobě nalákali, ale nakonec to nebylo špatné, i když ve dvou to do kopce moc netáhlo.

Vyrazili jsme, bylo polojasno a po chvilce za městem jsme začali stoupat do kopců a užívat si výhledy do okolí. Bylo to super. Bavilo mě jak řízení tak okolní scenérie. Evička seděla spokojeně přimáčknutá za mnou a mohla si užívat pohodlně vyhlídky do okolí.

Celý okruh jsme jeli celkem 4,5 dne, stavěli na vyhlídkách, vodopádech, ve vesničkách, kde žijí místní horské menšiny a nocovali vždy v nějakém guesthousu (domácí penzion) podél cesty. V průměru jsme denně ujeli 70-80 km s průměrnou rychlostí sotva 25 km/hod, občas jsme se v údolí rozjeli i na 60 km/h, ale tk časté to nebylo 🙂 Byla to spíše kochačka než závodní jízda.

Po návratu zpět do Ha Giang jsme našli příjemné místo k odpočinku na okraji města a já si po jednodenní pauze půjčil původně plánovanou Yamahu XTZ125 a celý okruh projel ještě jednou sám za 2 dny, užíval jsem si hlavně jízdu samotnou a stavěl jen krátce na horských vyhlídkách.

Cesty jsou tu úzké, ale málo frekventované (kromě první části dne), občas zde projede nějaký kamion do nebo z Číny. Horší je to s kvalitou povrchu, často jsou tu veliké výmoly, vytrhané kusy silnice nebo asfalt úplně chybí a je tu jen štěrk nebo hlína. Dost úseků bylo také v rekonstrukci. Místní dělníci zde nosili v plechových lavorech štěrk, který se válcoval a poté se na to lil asfalt, který se opodál nahříval v pojízdném „kotli“, kde se topilo dřevem. Vyjímečně byla na místě i nějaká modernější technika. Dost často tu pracovaly i ženy a děti.

Níže popisuji naše úseky cesty, zastávky a místa k přenocování, nejvíce celý výlet nastíní přiložené fotky. V půjčovně motorek jsme obdrželi malou mapku s tipy kde se zastavit.

Popis naší cesty podle dní s navštívenými místy:

1. DEN (Ha Giang – Tam Son – Yen Minh)

Hned po pár kilometrech cesta začne stoupat, je poměrně široká a bez děr.

Před Tam Son je pěkná vyhlídka na symetrické kopce u města ve tvaru ženského poprsí. Z Tam Son do Yen Minh si lze ušetřit 20 km silnicí, která není zaznamenaná na mapách (po cca. 3-4 km z Tam Son se sjede dolů do údolí přes most přes řeku a hned po cca. 100 m je možnost odbočit na kratší úsek vpravo přes hory, silnice byla horší, dost se ke konci trasy opravovala).

Přespali jsme několik km před Yen Minh na samotě v kopcích v Hoangmu Homestay, byl tam klid a ráno by byly i pěkné výhledy do okolí (pokud by se rozestoupily mraky v údolí) 🙂 Tyto horské penziony jsou většinou dřevěné stavby podobné stodole, spodní patro je otevřené na sloupech, bývá tám posezení a nahoře je noclehárna, takové dřevěné podkroví, kde jsou jednotlivé dvou-matrace oddělené závěsem. Působí to útulně a po probuzení jsou z okna super výhledy do okolí.

2. DEN (Yen Minh – Dong Van – Ma Pi Leng Pass)

Na severu poblíž hranice s Čínou je možné sjet z hlavní silnice a navštívit některou z vesnic, kde žijí převážně Hmongové (místní početná menšina obyvatel), např. vesnička Phó Bảng, ale osobně nás to tu moc nezaujalo. Také je možné zajet na nejsevernější cíp Vietnamu na hranici s Čínou, do obce Lung Cu kde je vyhlídka (navštívil jsem sám při druhé vyjížďce). Samotná vyhlídka mi přišla nezajímavá, navíc na protějším kopci srovnali kus kopce se zemí a staví tam obří chrám. Více zajímavá je samotná cesta a mě zaujala místní škola, kde zrovna na nádvoří před budovou cvičily místní děti. Chvíli jsem je pozoroval a nahlédl i do otevřené třídy.

Cestou jsme zastavili také v obci Xà Phìn, kde stojí královský palác Hmongů, jedná se spíše o malou nenápadnou tvrz, která má větší význam pro místní, než pro turisty.

Chtěli jsme nocovat ve městě Dong Van, ale moc nás nezaujalo a tak jsme jeli už za tmy dalších cca. 10 km k sedlu Ma Pi Leng Pass, kde byl poklidný Ma Pi Leng Homestay, bylo zde trochu chladněji, jelikož jsme spali ve výšce okolo 1100m, ale byl to skvělý výchozí bod jak k samotnému sedlu tak k tzv. „Skywalk“, jedná se o cestu, která přejde v betonovou pěšinku širokou sotva půl metru a nachází se asi 3 km před horským sedlem (https://goo.gl/maps/vWHEp71rvgcEFcw27), přes den tam může být dost lidí, navíc zde bohužel žebrají malé děti, které patrně navedli rodiče, ale říkal jsem si, že východ slunce tam bude skvělý. Cesta vede k místu, kde je nádherná vyhlídka na skalním kopci.

3.DEN (Ma Pi Leng Pass – Meo Vac – Du Gia)

Tato část byla za mě asi nejhezčí, dost tomu přidalo i ranní přivstání si a cesta k zmíněné Skywalk cestě. Jel jsem sem ráno v 6 hodin nejprve sám a po snídani jsme vyhlídku zopakovali ještě ve dvou, poté si vyzvedli věci v guesthousu, zastavili na vyhlídce v sedle Ma Pi Leng, kde je nádherný výhled na hory, kaňon a přehradu v údolí. V sedle jsme taky zakousli batáty a vajíčka. Místní paní je tu opékala na grilu. Odtud dolů vedou pěkné serpentiny dolů k městu Meo Vac, nedalo mi to a po prvním projetí jsem si musel úsek projet ještě jednou sám zpět nahoru a opět dolů. Evička si zatím fotila okolí dole v údolí.

Ve městě Meo Vac jsme odbočili vpravo směrem na západ (směr Yen Minh), kde začala horší cesta (silnice č. DT182), ale opět skvělá podívaná do okolí včetně pohledu na místní vesnice a tam žijící a pracující místní lidé. Zhruba 10 km před Yen Minh jsme sjeli na jih směr Du Gia. Z údolí jsme začali pozvolna stoupat serpentinami vzhůru, cesta příjemně kličkovala vzhůru a nahoře byly krásné výhledy na rýžová pole. Pote jsme přejeli horskou vyvýšeninu mezi borovým lesem a nakonec již za tmy sjeli opět do údolí do obce Du Gia, kde se měl nacházet hezký vodopád. V Du Gia jsme se ubytovali v Thu Thuy Homestay, kde bydlí vtipná a sympatická rodinka. Poseděli jsme s nimi ve společenské místnosti, respektive v jejich obývacím pokoji, pomocí překladače v mobilu si trochu i popovídali a paní nás neustále krmila ovocem a dolívala nám čaj do hrnečků.

4.DEN (Du Gia – Yen Minh – Tam Son)

V Du Gia byl v den naší návštěvy ranní trh, kdy se celá hlavní cesta proměnila v tržnici, spousty stánků a zboží všeho druhu od ovoce, zeleniny, přes drůbež a stánek s elektronikou a mobily. Jelikož jsme si přispali, stihli jsme trhem jen krátce před obědem projet na motorce tam a zpět. Poté jsme se vydali k nedalekému vodopádu, který je 3 km za obcí, poslední 1 km se jde pěšky. Jedná se o kaskádu více vodopádů a já neváhal a vykopal se nejprve v horním bazénku, kde nikdo nebyl a poté i ve spodním. Chvíli poté přišla skupinka místních, která tam naskákala jako stádo kobylek, dokonce si troufli i na skok dolů shora od vodopádu. Bylo to moc pěkné místo, které vřele doporučujeme k návštěvě.

Odpoledne jsme se začali vracet stejnou cestou, jak den předtím zpět na sever přes hory, okolo rýžových polí a nechtěně jsme v jedné vesničce přejeli odbočku doleva, vracet jsme se později nechtěli kvůli nedostatku času, tak jsme jeli silnicí více severněji přes Yen Minh, kde jsme byli druhý den cesty. Původně jsme chtěli dojet až do Ha Giang, ale na to jsme vstávali příliš pozdě a strávili dost času u vodopádu.

Při druhé jízdě (sám) jsem již odbočil správně a stálo to za to, i když mě v půjčovně motorek varovali ať tudy nejedu kvůli špatné cestě. Cesta byla podle mě minimálně průměrná, napřed vedla po panelové cestě přes několik osad a vesnici, kde na mě všichni mávali, usmívali se a děti jásaly (jen mi zrovna došlo místo na kartě v kameře) a poté se cesta kroutila do kopců okolo rýžových polí a zpět dolů do údolí. Jen několik kilometrů v nížině stál za nic, byla zde jen polní cestě s šíleně vyjetými kolejemi.

Nakonec jsme se ubytovali při soumraku ve vesničce Quản Bạ, která je několik kilometrů před městem Tam Son. Jak jsme na místě zjistili, jednalo se o turistické místo, kde byla celá vesnice proměněna v Hmongskou vesnici pro turisty, byly tu desítky Guesthousů, všechny dost podobné včetně sjednocených a na místní poměry vyšších cen. Navíc sem vedla dost blátivá a kluzká cesta. V jednom z guesthousů jsme se ubytovali, Evička neměla chuť k jídlu a chtěla odpočívat a já šel sám na tzv. večeři s místními. Je to zajímavé v tom, že jste součástí rodinné večeře a vidíte jak místní žijí a hodují. Bohužel jsme měli jazykové bariéry. Trochu mi překládal jeden mladý Vietnamec ze Saigonu, který zde byl na dovolené. K jídlu se podávala místní klasika – rýže, nudle, vepřové, zeleninové závitky, lusky a jiná zelenina včetně čerstvých bylinek. Vše se zapíjelo místní vodkou a očividně všichni si se mnou chtěli připíjet a nalévat jeden panák za druhým (mělo to okolo 30% alkoholu) a nebylo to špatné (v omezeném množství).

5. DEN (Tam Son – Ha Giang)

Poslední den nebo spíše půl den jsme sjeli stejnou cestou jako část prvního dne zpět do Ha Giang, cestou jsme zastavili na vyhlídce nad Tom Son a poté u jednoho chrámu nedaleko hlavní silnice. Krátce po obědě jsme byli v Ha Giang, měli jsme absťák po nějakém nezdravém evropském jídle, kde nebudou nudle ani rýže, tak jsme zašli na pizzu a hamburger, ani jedno nechutnalo tak jak to známe, ale budiž.

Okruh v Ha Giang byl jedním slovem skvělý! Moc se nám líbily výhledy do okolí, pozorování místních a jejich život napůl na ulici. Samotné svezení se na motorce bylo také výborné. Díky motorce jsme měli svobodu kdykoliv a kdekoliv zastavit nebo sjet z hlavní cesty, kam bychom se autobusem běžně nedostali.

Pokud chcete vidět krásné hory, užít si jízdu na motorce a vyhnout se více turistické horské oblasti jako je Sapa, vřele doporučuji Ha Giang.

Poměrně dost turistů, kteří jsou ve Vietnamu na několik týdnů si motorku koupí od těch, kteří právě odjíždějí a poté ji stejně tak prodají. Je to asi nejlepší způsob jak prozkoumat svobodně celý Vietnam bez omezení autobusových spojů, které jezdí jen mezi městy, pravé dobrodružství čeká na venkově.

Několik nocí po projetí provincie Ha Giang jsme poté strávili na okraji města Ha Giang v moc příjemném ubytování u místních, místo se nazývá Maison Teahouse Homestay, mají zde přidruženou výrobnu čajů, přes den zde hraje ze začátku příjemná relaxační hudba, která se po několika dnech stane dost otravnou opakující se znělkou, mají tu útulnou zahradu s posezením a samotní majitelé jsou moc milí. 3 km od ubytování byl menší vodopád, který jsme jedno odpoledne navštívili. Během pobytu jsme byli pozvaní na sobotní karaoke party a později na rodinnou oslavu narozenin dcer majitelů, také jsme se dvakrát zúčastnili rodinné večeře (za příplatek), vše bylo čerstvé a výborné, navíc jsme si mohli popovídat s místními. Vtipné bylo, že s jedním klukem z personálu jsem se bavil lámaně rusky, jelikož pracoval nějakou dobu na stavbě v Čečensku a jindy zase lámaně s jedním strýčkem německy, který tam byl za prací. Jiný strýček zase studoval v Čechách, ale příliš si toho nepamatoval.

Dalším milým zpestřením byl jeden večer v centru města, kdy nás parta asi 20 lidí pozvala k nim do hloučku, kde slavili narozeniny několika členů rodiny. Celý večer jsme završili trefně skupinovou fotkou před památníkem Ho Či Minha.

Dalším skvělým zážitkem byla návštěva čajového lesa, viz samostatný článek.

Z Ha Giang jsme poté přejeli lůžkovým autobusem do horského města Sapa, cesta měla být dost klikatá, navíc s pěknými výhledy do okolí, proto jsme zvolili denní spoj.

Tipy na půjčení motorky v Ha Giang:

Předem jsem si porovnal na internetu hlavní půjčovny, jelikož jsem cílil na manuální motorku, kterých tolik není oproti skútrům a poloautomatům a vyhledal následující adepty:

QT motorbikes – podle recenzí jiných mají dobře servisované nové motorky, ale ceny jsou vyšší

Anh Anh Hotel – levnější, spolehlivé, využil jsem na druhé půjčení (Yamaha XTZ125 za 350 000 VND/den = 350Kč = 14 EUR), Honda XR150 je za 400 000 VND (400 Kč = 16 EUR), v podstatě jsou to velmi podobné motorky, mají stejný výkon, přestože Honda má vyšší kubaturu. Majitel se odvolával pouze na kubaturu a nerozuměl mi (asi tu neudávají běžně výkon v kW nebo v koních). Po vrácení motorky se lze nechat v hotelu namasírovat, využili jsme společné masáže pro dva na asi 90 minut, kdy nám namasírovali celé tělo. Byl to příjemný relax, jen mě trochu znejistilo, když mi prokřupali všechny prsty na rukou a pak taky krk, trochu mi tam louplo 🙂

Ha Giang Hostel – půjčili jsme si zde první motorku a později levnější poloautomat na 1 den na ježdění po městě a na nedaleký vodopád, mají dobré ceny, nové motorky a nedávno otevřeli nově hostel, kde jsme první půlnoc po příjezdu ranním autobusem přespali, velmi pěkný a čistý pokoj, super snídaně na terase v horním patře.

Dále v podstatě každý hostel půjčuje běžné skútry a poloautomaty. Stav motorek ani ceny jsem u nich nezjišťoval.