Čajový les v Cao Bo, Ha Giang provincie

Po projetí okruhu v provincii Ha Gaing na motorkách jsme se ubytovali na předměstí města v poklidném rodinném ubytování, kde majitelé měli výrobnu čajů a jak jsme zjistili, čaj pochází ze starách čajových stromů, nikoliv z plantáží, kde bývají vyseté mladé časové keře. Byla nám nabídnuta prohlídka lesa, ale nezamlouvala se nám příliš cena (350 000 VND = 350Kč = 14 EUR na osobu bez dopravy). Po krátkém hledání na mapě jsem našel vesnici, kde by dost pravděpodobně takové stromy měli růst. Nechali jsme si ještě půjčenou motorku z mé druhé cesty po okruhu a druhý den ráno jsme vyrazili.

Vydali jsme se na jih z města po hlavní silnici, po 20km odbočili na sever a náš cíl byla vesnice Cao Bo. Po odbočení z hlavní jsme začali stoupat malebným údolím, projeli několik vesnic, občas přejížděli brod přes potok až jsme dojeli do vesnice, kde podle mapy končila cesta, realita byla jiná a panelová cesta pokračovala. Chvíli jsme jeli dál, ale nevěděli kam přesně a tak jsem oslovil pána projíždějícího proti nám, pomocí překladače pochopil co hledáme, nejprve se nám pokoušel něco vysvětlit, později mávl, ať jedeme za ním. Po krátkém následování jsme přejeli most přes řeku a cesta se začala zužovat, za chvíli jsme už jeli po úzké hliněné pěšince v lese, která byla dost blátivá a kluzká kvůli momentálnímu počasí. Přirovnal bych to k cestičce na rozhlednu v Kryrech, kdyby byla více zarostlá a místy prudší.

Po chvíli už pro mě jízda nebyla komfortní a tak se pán nabídl, že může Evča přesednout k němu. Za chvíli přidal plyn a byl fuč kdesi v místní džungli i s Evičkou. Já dojel do úseku, kdy už to nebylo komfortní ani pro jízdu v jednom, naše motorka byla větší, oproti tomu pán pomalu kodrcal vzhůru a v podstatě se nohama odrážel od bahna aby nespadl a zároveň vyjel nahoru. V Jednom zabláceném místě jsem motorku elegantně položil na bok, když jsem začal klouzat po bahně dolů a poté zaparkoval a vydal se vzhůru raději pěšky. Vietnamec byl vysmátý od ucha k uchu, že jdu pěšky a hned to volal svému známému, který po chvilce přijel za námi a já přesedl k němu. Několik minut jsme ještě jeli a odráželi se vzhůru až jsme vyjeli k prvním čajovým stromům, kde jsme sesedli. Stromy byly menší a staré okolo 60 let. Navzdory té blátivé cestě to stálo za to a poprvé jsme na vlastní oči viděli čajové stromy. Byla mlha, poprchávalo a celém místo mělo zvláštní atmosféru. Kolem projíždělo několik místních trhačů na motorkách s pytli natrhaných čajových lístků.

Chvíli jsme se kochali, fotili, Vietnamci se na nás zubili a dozvěděli jsme se, že zhruba 1 km odtud je 300 let starý časový strom, kam jde dojít pěšky, bohužel bylo už po čtvrté hodině odpoledne a nestihli bychom se vrátit do setmění dolů do vesnice. Také nám bylo řečeno, že bychom se sem měli příště vydat s průvodcem a ne sami. Byli jsme natolik nadšeni tím místem, že jsme se hned zeptali na možnost průvodce s tím, že bychom se následující den vrátili a chtěli vidět ten starý strom a více se projít po lese. Sjeli jsme dolů, ve třetině cesty jsem přesedl na naší motorku a následoval našeho „průvodce“ s Evčou, který se jmenoval Lý, nezavezl nás však k hlavní cestě, ale k domu jeho známé, kde se nabídl, že můžeme do zítra přespat, nic za to nechtějí a můžeme s nimi společně povečeřet. Slovo dalo slovo a my se rozhodli zůstat.

Během chvilky Lý zabil slepici a už ji škubal, jeho kamarádka také něco připravovala, Evča se nabídla pomoct a chopila se přípravy salátu. Na návštěvu přišla také starší paní s malou holčičkou a nějaký pán s kterým jsem si toho moc neřekl, jelikož neuměl číst a proto překladač na mobilu byl k ničemu.

Během chvilky bylo prostřeno a my si dopřáli společnou večeři, podávalo se kuřecí maso, rýže, zelenina, bylinky a klíčky. Komunikovali jsme pomocí překladače a vše zapíjeli místní pálenkou a silným zeleným čajem. Mám pocit, že jsme měli vzájemnou radost jeden z druhého, pro nás byl zážitek jen to, že nás nechali nahlédnout k nim domů a pro ně jsme očividně byli zážitkem zase my. Dost jsem se jich i vyptával na různé věci, když byla situace uvolněnější, došlo i na politiku, ale jen trochu. V místní vesnici žila národnostní menšina Dao (čti „Zao“), ženy zde nosí pro ně typické červené šátky na hlavách. Níže na fotografii jsou místní v jejich krojích. Okolo desáté se vše sklidilo a šli jsme ulehnout na matrace pod deku. Místní chodí brzy spát a brzy vstávají.

Okolo šesté hodiny jsme vstávali a měli připravenou snídani v podobě nudlové polévky se zeleninou, moc při chuti jsme nebyli, jelikož jsme byli ještě plní z večera. Jak jsme pochopili, všichni jdou do práce, proto nás kamarádka Lý-a zaveze k našemu průvodce cestou do mateřské školy, kde pracuje. Pohotově jsme se zeptali kde školka je s tím, že bychom mohli navštívit děti po prohlídce lesa.

Před domem byl prudký betonový výjezd nahoru do zatáčky podél rybníčku, z čehož jsem nebyl vůbec nadšený, Lý se bez váhání nabídl, že mi vyjede nahoru, ale byl až moc pohotový, na naší motorce téměř nedosáhnul na zem, nasedl na ni, rozjel se a pochopitelně s ní v kopci lehl na bok, naštěstí se mu nic nestalo a jen lehce odřel rukojeť řídítka (zbytek zachránil zadní nosič, který přesahoval do boku). Poté jsme ji společně vytlačili a dojeli k průvodci, kterým byl náš druhý včerejší známý, který mě vezl nahoru do kopců. Jmenoval se Quang a byl starostou vesnice. Po chvilce přijel ještě jeden mladý kluk, každý si za sebe naložil jednoho z nás a vyrazili jsme pro nás již známou cestou. Byl to opět adrenalin. Já jel s neznámým klukem, ale vyklubal se z něj zkušený jezdec, měl manuální motorku a vše jsme hladce vyjeli, jeho práce se spojkou byla na jedničku.

Po vyjetí do kopců k prvním stromům jsme se opět začali kochat, fotit a procházet mezi stromy až jsme se vydali pěšky k plánovanému stromu. Cesta byla místy zarostlá kapradím, Quang si neustále kontroloval boty a ukazoval i na ty naše, já se zeptal, jestli tu jsou klíšťata, on kývl že ne, ale po chvíli jsem pochopil, byly tu malé pijavice, naštěstí jsme měli uzavřenou obuv a dlouhé nohavice.

Po pár zastávkách jsme doputovali k onomu stromu. Byl opravdu veliký a okolo 300 let starý, dodnes z něj češou čajové lístky. Opět jsme se rozplývali radostí.

Při cestě zpět Evička začala sbírat ze země občasné odpadky, hlavně plasty, když jsme došli k motorkám, Quang poděkoval a naznačil, ať to tu už necháme, že to později zapálí. S tím nás vůbec nepotěšil, ale odpadky zde patrně nikdo nevyváží, natož třídí.

Poté co jsme sjeli zpět dolů nás pánové ještě vzali asi ke kilometr vzdálenému vodopádu jako bonus, byl zde krásný výhled na protější svah s terasovými políčky.

Celé toto čajové dobrodružství byl super zážitek. Pokud to někoho zaujalo a chystá se na sever Vietnamu, níže zasílám bližší informace jak sem dojet a s kým si sjednat exkurzi. Pěkná byla i samotná cesta do vesnice, pozorování místních dětí u školy a místních lidí pracujících nebo vysedávajících na zápraží domů.

Tipy k návštěvě čajového lesa:

Cesta: Doporučuji jet nejprve po hlavní silnici na jih z Ha Giang a poté uhnout pravo. Vedlejší cesta je panelová, trochu to drncá, ale není to tragédie, ke konci cesty je několik brodů, které lze objet po lávce. Konec cesty a vesnice již není na mapě, zde se držte vpravo, přejeďte přes most přes řeku a po cca. 100-200 m je po pravé straně dům starosty Quanga. Mapa – https://goo.gl/maps/rqBiXpFMeh2JyK2q9

kontakt:

1. Lý (je zástupcem místní komunity, možná zastupitel obce, nevím přesně, trochu cestoval po Evropě), facebook kontakt https://www.facebook.com/ly.ha.1654 (doporučuji použít překladač a posílat zprávy rovnou ve Vietnamštině).

2. Quang (starosta a průvodce) – telefon: 097 504 85 56 (what‘s app nepoužívá, takže jedině SMS a opět psát rovnou Vietnamsky).

Cena:

Platili jsme 200 000 VND na osobu (200Kč = 8 EUR) a v podstatě s námi nahoru vyjeli dvakrát, nocleh nepočítaje, ikdyž to nebylo u nich.

Další možnosti:

Maison Tea House Homestay (https://goo.gl/maps/Whv5MV55ndMfpS1x7), ubytování v Ha Giang, možnost navštívit jejich les za 350 000 VND na osobu (350 Kč = 14 EUR)

Tea House of BaiYue Tribe – místo cca. 15 km jižně pod Ha Giang, kde by měli být také čajové lesy, nabízejí dvě možnosti zážitku – buď jednodenní výlet do lesů za 50 USD, pravděpodobně se více dozvíte o pěstování čaje nebo druhá možnost v podobě ochutnávky čaje zdarma v odpoledních hodinách. Web https://baiyueteahouse.business.site/ , lze je zkontaktovat na facebooku.

Určitě v okolí Ha Giang bude více možností návštěvy čajových lesů.